Bertrand Russell
1872 - 1970
britská
not rated
My rating
Bertrand Arthur William Russell, 3. hrabě Russell, byl významný anglický matematik, filosof a spisovatel. V matematice se proslavil především objevem Russellova paradoxu v teorii množin a patřil mezi průkopníky snahy o nové, vědecky podložené základy matematiky. Spolu s Alfredem North Whiteheadem napsal monumentální dílo *Principia Mathematica* (1910–1913).
Pocházel z urozené rodiny s politickými vazbami – jeho děd, John Russell, byl britským premiérem v letech 1846–1852 a 1865–1866. Po smrti bratra v roce 1931 zdědil titul 3. hrabě Russell.
Russell byl od první světové války známý jako vášnivý pacifista, za což byl dokonce vězněn.
V mládí se Russell inspiroval matematikou a přikláněl se k platónismu, věřil v možnost přímého poznání idejí a univerzálií. Později se však jeho filosofické názory vyvinuly směrem k novopozitivismu. Jeho rozsáhlá tvorba se dotýká téměř všech oblastí filosofie, včetně logiky, teorie poznání, filosofie přírody, náboženství a otázek spravedlivé společnosti.
Jedním z jeho klíčových děl je *Lidské vědění* (1948), ve kterém Russell zdůrazňuje přírodovědu jako jediný spolehlivý nástroj poznávání. Přírodověda by měla být vzorem pro filosofii, nikoli morálka nebo náboženství. Filosofie by se měla zabývat pouze oblastmi, které ještě nelze zkoumat exaktními metodami, a i v nich by se měla omezovat na poukazování na problémy, nikoli na jejich řešení.
Russell zastával logický atomismus, podle kterého je skutečnost tvořena jednotlivými smyslovými daty, která jsou vzájemně logicky propojena. Neexistují vnitřní vztahy mezi věcmi, ani hmota, duch, ani já – pouze smyslová data. Přírodní věda, jediný zdroj pravého poznání, zkoumá pouze tato smyslová data a neposkytuje prostor pro víru v nesmrtelnost nebo Boha. Russell považoval náboženství za zbytečné, a dokonce i škodlivé, typické pro nevyspělé jedince.
Přestože Russell připouštěl existenci hierarchie hodnot, které přesahují přírodu, věřil, že opravdová morálka se neopírá o pověry. Podle něj je lidským údělem žít život plný lásky a vedený věděním.
Pocházel z urozené rodiny s politickými vazbami – jeho děd, John Russell, byl britským premiérem v letech 1846–1852 a 1865–1866. Po smrti bratra v roce 1931 zdědil titul 3. hrabě Russell.
Russell byl od první světové války známý jako vášnivý pacifista, za což byl dokonce vězněn.
V mládí se Russell inspiroval matematikou a přikláněl se k platónismu, věřil v možnost přímého poznání idejí a univerzálií. Později se však jeho filosofické názory vyvinuly směrem k novopozitivismu. Jeho rozsáhlá tvorba se dotýká téměř všech oblastí filosofie, včetně logiky, teorie poznání, filosofie přírody, náboženství a otázek spravedlivé společnosti.
Jedním z jeho klíčových děl je *Lidské vědění* (1948), ve kterém Russell zdůrazňuje přírodovědu jako jediný spolehlivý nástroj poznávání. Přírodověda by měla být vzorem pro filosofii, nikoli morálka nebo náboženství. Filosofie by se měla zabývat pouze oblastmi, které ještě nelze zkoumat exaktními metodami, a i v nich by se měla omezovat na poukazování na problémy, nikoli na jejich řešení.
Russell zastával logický atomismus, podle kterého je skutečnost tvořena jednotlivými smyslovými daty, která jsou vzájemně logicky propojena. Neexistují vnitřní vztahy mezi věcmi, ani hmota, duch, ani já – pouze smyslová data. Přírodní věda, jediný zdroj pravého poznání, zkoumá pouze tato smyslová data a neposkytuje prostor pro víru v nesmrtelnost nebo Boha. Russell považoval náboženství za zbytečné, a dokonce i škodlivé, typické pro nevyspělé jedince.
Přestože Russell připouštěl existenci hierarchie hodnot, které přesahují přírodu, věřil, že opravdová morálka se neopírá o pověry. Podle něj je lidským údělem žít život plný lásky a vedený věděním.
Source: spisovatele.cz