Bohumil Říha
1907 - 1987
česká
not rated
My rating
Bohumil Říha (*27. února 1907, Vyšetice u Šebířova, okres Tábor – †15. prosince 1987, Dobříš, okres Příbram) byl prozaik, známý především svými historickými a společenskými romány a také knihami pro děti. Po roce 1945 patřil k významným představitelům socialistického realismu.
Narodil se v rodině kováře, který pracoval na různých statcích, a proto se rodina často stěhovala. Po studiu na měšťance a učitelském ústavu v Čáslavi, kde maturoval v roce 1925, krátce působil jako pomocný učitel a poté odsloužil vojnu. Následně nastoupil jako odborný učitel na měšťanské škole v Habrech a později v Poděbradech, kde pracoval až do konce druhé světové války.
Po válce působil jako školní inspektor ve Vysokém Mýtě a znovu v Poděbradech. V letech 1952 až 1956 byl tajemníkem Svazu československých spisovatelů a následně ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy.
Po druhé světové válce cestoval do zahraničí, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a další země. I po odchodu do důchodu v roce 1967 pokračoval v literární tvorbě a veřejné činnosti. V oblasti dětské literatury spolupracoval s komisí UNESCO.
V roce 1971 vstoupil do normalizačního Svazu českých spisovatelů a o rok později se stal členem jeho předsednictva a výboru. Byl aktivní v UNESCO a v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (IBBY), za což obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena. V roce 1977 podepsal Antichartu.
V roce 1967 byl oceněn titulem zasloužilý umělec a v roce 1975 národní umělec. Obdržel Řád práce (1977) a Řád republiky (1982). Za trilogii o Jiřího z Poděbrad (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč) získal v roce 1980 státní cenu Klementa Gottwalda. Jeho nejvýznamnější tvorbu představují historické romány z českých dějin, z nichž některé byly přeloženy do mnoha jazyků.
Narodil se v rodině kováře, který pracoval na různých statcích, a proto se rodina často stěhovala. Po studiu na měšťance a učitelském ústavu v Čáslavi, kde maturoval v roce 1925, krátce působil jako pomocný učitel a poté odsloužil vojnu. Následně nastoupil jako odborný učitel na měšťanské škole v Habrech a později v Poděbradech, kde pracoval až do konce druhé světové války.
Po válce působil jako školní inspektor ve Vysokém Mýtě a znovu v Poděbradech. V letech 1952 až 1956 byl tajemníkem Svazu československých spisovatelů a následně ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy.
Po druhé světové válce cestoval do zahraničí, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a další země. I po odchodu do důchodu v roce 1967 pokračoval v literární tvorbě a veřejné činnosti. V oblasti dětské literatury spolupracoval s komisí UNESCO.
V roce 1971 vstoupil do normalizačního Svazu českých spisovatelů a o rok později se stal členem jeho předsednictva a výboru. Byl aktivní v UNESCO a v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (IBBY), za což obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena. V roce 1977 podepsal Antichartu.
V roce 1967 byl oceněn titulem zasloužilý umělec a v roce 1975 národní umělec. Obdržel Řád práce (1977) a Řád republiky (1982). Za trilogii o Jiřího z Poděbrad (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč) získal v roce 1980 státní cenu Klementa Gottwalda. Jeho nejvýznamnější tvorbu představují historické romány z českých dějin, z nichž některé byly přeloženy do mnoha jazyků.
Source: spisovatele.cz, cs.wikipedia.org