not rated
My rating
Vladimír Přibský, rodným jménem Vladimír Řezáč (*20. ledna 1932), je český prozaik a dramaturg. Literární činnosti se věnuje pod pseudonymem odvozeným od jeho rodného města. Jeho otec, JUDr. Vladimír Řezáč (1893–1956), byl v mládí fotbalista Sparty a významný funkcionář sportovních a vysokoškolských spolků, včetně předsedy Československého fotbalového svazu po roce 1918. V letech 1930–1940 působil jako notář v Přibyslavi a v letech 1946–1947 jako sekční šéf Ministerstva práce a sociálních věcí. Po vyloučení z KSČ v roce 1949 již notářskou funkci vykonávat nesměl.
Vladimír Přibský po maturitě na reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem (1950) neuspěl ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a krátce pracoval jako skladník a úředník v roudnickém komunálním podniku. V roce 1951 se díky účinkování v místních dramatických a recitačních souborech začal věnovat dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU), ale v roce 1952 byl ze studia vyloučen a stal se pomocným rekvizitářem v Armádním uměleckém divadle E. F. Buriana. Od roku 1953 studoval historii, nejprve na Fakultě společenských věd Vysoké školy politických a hospodářských věd a od roku 1954 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1957 diplomovou prací *Stávka typografů 1869* (materiál později využil ve svém románu *Vzplanutí*). Následně krátce působil jako tajemník závodního klubu Závodů Vítězného února v Hradci Králové a v červenci 1958 získal tvůrčí stipendium. Na konci roku 1959 vedl Místní osvětovou besedu ve Znojmě a v roce 1960 pracoval jako redaktor kulturní rubriky časopisu *Mladý svět*.
Od roku 1961 se věnuje spisovatelské činnosti na volné noze, s občasnými krátkodobými zaměstnáními: v roce 1964 v Československém rozhlase, v letech 1967–1968 jako redaktor nakladatelství Svoboda a v roce 1970 jako dramaturg Československého filmu, kde byl po čtyřech měsících propuštěn. V roce 1960 se stal kandidátem Svazu československých spisovatelů a v roce 1967 byl přijat za člena. Po roce 1989 byl jedním z iniciátorů vzniku organizace spisovatelů-nestraníků Klub 89, v letech 1995–1996 jej zastával funkci místopředsedy a v roce 1996 se stal šéfredaktorem čtyřměsíčníku *Česká povídka*. Klub 89 zanikl k 31. prosinci 1999 a Vladimír Přibský byl jeho posledním likvidačním předsedou.
V letech 1953–1957 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně působil jako osvětový pracovník mimo Prahu a jako redaktor časopisu *Mladý svět*. Pracoval také jako dramaturg Filmového studia Barrandov. Je autorem více než dvaceti rozhlasových her a několika televizních. Publikoval v řadě časopisů, například *Květy*, *Květen*, *Nový život*, *Host do domu* a v denním tisku především v *Mladé frontě*.
Od roku 1960 byl spisovatelem z povolání.
Zemřel 9. listopadu 2023 po krátké nemoci.
Vladimír Přibský po maturitě na reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem (1950) neuspěl ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a krátce pracoval jako skladník a úředník v roudnickém komunálním podniku. V roce 1951 se díky účinkování v místních dramatických a recitačních souborech začal věnovat dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU), ale v roce 1952 byl ze studia vyloučen a stal se pomocným rekvizitářem v Armádním uměleckém divadle E. F. Buriana. Od roku 1953 studoval historii, nejprve na Fakultě společenských věd Vysoké školy politických a hospodářských věd a od roku 1954 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1957 diplomovou prací *Stávka typografů 1869* (materiál později využil ve svém románu *Vzplanutí*). Následně krátce působil jako tajemník závodního klubu Závodů Vítězného února v Hradci Králové a v červenci 1958 získal tvůrčí stipendium. Na konci roku 1959 vedl Místní osvětovou besedu ve Znojmě a v roce 1960 pracoval jako redaktor kulturní rubriky časopisu *Mladý svět*.
Od roku 1961 se věnuje spisovatelské činnosti na volné noze, s občasnými krátkodobými zaměstnáními: v roce 1964 v Československém rozhlase, v letech 1967–1968 jako redaktor nakladatelství Svoboda a v roce 1970 jako dramaturg Československého filmu, kde byl po čtyřech měsících propuštěn. V roce 1960 se stal kandidátem Svazu československých spisovatelů a v roce 1967 byl přijat za člena. Po roce 1989 byl jedním z iniciátorů vzniku organizace spisovatelů-nestraníků Klub 89, v letech 1995–1996 jej zastával funkci místopředsedy a v roce 1996 se stal šéfredaktorem čtyřměsíčníku *Česká povídka*. Klub 89 zanikl k 31. prosinci 1999 a Vladimír Přibský byl jeho posledním likvidačním předsedou.
V letech 1953–1957 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně působil jako osvětový pracovník mimo Prahu a jako redaktor časopisu *Mladý svět*. Pracoval také jako dramaturg Filmového studia Barrandov. Je autorem více než dvaceti rozhlasových her a několika televizních. Publikoval v řadě časopisů, například *Květy*, *Květen*, *Nový život*, *Host do domu* a v denním tisku především v *Mladé frontě*.
Od roku 1960 byl spisovatelem z povolání.
Zemřel 9. listopadu 2023 po krátké nemoci.
Source: spisovatele.cz, denik-knihy.cz