not rated
My rating
Ruth Rendell (17. 2. 1930 – 2. 5. 2015) byla autorka, která psala také pod jménem Barbara Vineová. Její debut, román Smrt má jméno Doon, vyšel v roce 1964 a představil detektiva Reginalda Wexforda. Následovalo přes 50 knih, přeložených do 25 jazyků s celkovým nákladem přes 20 milionů výtisků. Rendellová tvořila klasické detektivky, psychothrillery a pod jménem Barbara Vineová romány o zločinu. Více než 20 jejích děl bylo zfilmováno. Za svou tvorbu získala řadu ocenění, včetně třech cen E. A. Poea, dvou Zlatých dýk a v roce 1991 Diamantové dýky Královské literární společnosti za celoživotní dílo. V roce 1997 byla povýšena do šlechtického stavu.
Kritika ji považovala za přední současnou autorku detektivní literatury. Rendellová, elegantní žena s pronikavým pohledem, oslavila třiasedmdesáté narozeniny, které jí vůbec nezazlívaly. Byla k sobě stejně přísná jako její postavy k zločincům a pedantství považovala za nezbytnost pro autory detektivek. Její knihy jsou v Česku velmi oblíbené.
Narodila se v Londýně a vyrůstala v Essexu. Její smysl pro odpovědnost ovlivnil otec, učitel fyziky a matematiky, který ji učil: „Když už něco děláš, dělej to pořádně.“ Právě on byl pro ni vzorem pro postavu Reginalda Wexforda – inteligentního, vtipného a oddaného rodině.
Cesta k úspěchu v roce 1964, kdy Wexford spatřil světlo světa, však nebyla jednoduchá. Ruth Grasemannová začala po škole pracovat jako novinářka, ale psaní ji příliš nebavilo. Po studiích se provdala za novináře Donalda Rendella, o tři roky později se jim narodil syn a téměř deset let se věnovala psaní v domácnosti, ale bez výraznějšího úspěchu. Průlom přišel s detektivkou, která byla po šesti odmítnutých rukopisech nakonec přijata.
V roce 1964 obdržela na první knihu zálohu 75 liber, ale americký nakladatel nabídl patnáctinásobek, a Rendellová si uvědomila, že se psaním může uživit. Příběhy k ní přicházely samy, bez hledání inspirace v novinách. Nikdy se nesetkala se zločinci ani policisty – až na čtyři případy vloupání do jejího domu.
Psaní vnímala jako intimní proces a nerada o něm diskutovala, protože se obávala, že by příběh ztratil svou sílu. Radila začínajícím autorům, aby přestali se ptát a začali psát. S věkem její tvorba získávala na literární kvalitě a byla srovnávána s P. D. Jamesovou, kterou obdivovala, zatímco Agathu Christie považovala za zastaralou.
Kritici chválili hlubokou psychologickou prokreslenost postav a smysl pro detail. Její knihy, ať už s inspektorem Wexfordem, jako psychothrillery nebo pod jménem Barbara Vineová, čtenáře vtáhly do děje.
Po rozvodu s Donaldem Rendellem v roce 1975 se o dva roky později znovu vzali a žili spolu až do jeho smrti v roce 1999 v domě v Suffolku. V roce 1997 byla povýšena do šlechtického stavu a stala se baronkou Rendellovou z Baberghu. Aktivně se angažovala v Parlamentu a zároveň pokračovala v psaní dvou knih ročně. Žila v Londýně a v Suffolku, stěhovala se celkem osmnáctkrát, ale nakonec se cítila usazená. Byla posedlá pořádkem a disciplínou, vstávala brzy, cvičila a psala.
Přestože psala desítky let, psaní už ji tolik nebavilo jako dříve, ale její knihy stále fascinovaly čtenáře. Podle ní je žánr detektivky přitažlivý, protože umožňuje čtenářům prožít zločin bez následků a uspokojit škodolibou radost z neštěstí druhých.
Ocenění:
• 1976: Zlatá dýka za román Podoba ďábla.
• 1985: Stříbrná dýka za Čas všechno zahojí.
• 1986, 1987, 1991: Zlatá dýka za Smrt zaživa, A Fatal Inversion a King Solomon´s Carpet.
• 1990: Literární cena Sunday Times a Diamantová dýka za celoživotní přínos.
Kritika ji považovala za přední současnou autorku detektivní literatury. Rendellová, elegantní žena s pronikavým pohledem, oslavila třiasedmdesáté narozeniny, které jí vůbec nezazlívaly. Byla k sobě stejně přísná jako její postavy k zločincům a pedantství považovala za nezbytnost pro autory detektivek. Její knihy jsou v Česku velmi oblíbené.
Narodila se v Londýně a vyrůstala v Essexu. Její smysl pro odpovědnost ovlivnil otec, učitel fyziky a matematiky, který ji učil: „Když už něco děláš, dělej to pořádně.“ Právě on byl pro ni vzorem pro postavu Reginalda Wexforda – inteligentního, vtipného a oddaného rodině.
Cesta k úspěchu v roce 1964, kdy Wexford spatřil světlo světa, však nebyla jednoduchá. Ruth Grasemannová začala po škole pracovat jako novinářka, ale psaní ji příliš nebavilo. Po studiích se provdala za novináře Donalda Rendella, o tři roky později se jim narodil syn a téměř deset let se věnovala psaní v domácnosti, ale bez výraznějšího úspěchu. Průlom přišel s detektivkou, která byla po šesti odmítnutých rukopisech nakonec přijata.
V roce 1964 obdržela na první knihu zálohu 75 liber, ale americký nakladatel nabídl patnáctinásobek, a Rendellová si uvědomila, že se psaním může uživit. Příběhy k ní přicházely samy, bez hledání inspirace v novinách. Nikdy se nesetkala se zločinci ani policisty – až na čtyři případy vloupání do jejího domu.
Psaní vnímala jako intimní proces a nerada o něm diskutovala, protože se obávala, že by příběh ztratil svou sílu. Radila začínajícím autorům, aby přestali se ptát a začali psát. S věkem její tvorba získávala na literární kvalitě a byla srovnávána s P. D. Jamesovou, kterou obdivovala, zatímco Agathu Christie považovala za zastaralou.
Kritici chválili hlubokou psychologickou prokreslenost postav a smysl pro detail. Její knihy, ať už s inspektorem Wexfordem, jako psychothrillery nebo pod jménem Barbara Vineová, čtenáře vtáhly do děje.
Po rozvodu s Donaldem Rendellem v roce 1975 se o dva roky později znovu vzali a žili spolu až do jeho smrti v roce 1999 v domě v Suffolku. V roce 1997 byla povýšena do šlechtického stavu a stala se baronkou Rendellovou z Baberghu. Aktivně se angažovala v Parlamentu a zároveň pokračovala v psaní dvou knih ročně. Žila v Londýně a v Suffolku, stěhovala se celkem osmnáctkrát, ale nakonec se cítila usazená. Byla posedlá pořádkem a disciplínou, vstávala brzy, cvičila a psala.
Přestože psala desítky let, psaní už ji tolik nebavilo jako dříve, ale její knihy stále fascinovaly čtenáře. Podle ní je žánr detektivky přitažlivý, protože umožňuje čtenářům prožít zločin bez následků a uspokojit škodolibou radost z neštěstí druhých.
Ocenění:
• 1976: Zlatá dýka za román Podoba ďábla.
• 1985: Stříbrná dýka za Čas všechno zahojí.
• 1986, 1987, 1991: Zlatá dýka za Smrt zaživa, A Fatal Inversion a King Solomon´s Carpet.
• 1990: Literární cena Sunday Times a Diamantová dýka za celoživotní přínos.
Source: http://svet-literatury.wz.cz/autori/rendelova.htm