Slávka Poberová

Slávka Poberová, rozená Vojtěchová, je prozaička, redaktorka, překladatelka a nakladatelka. Její otec byl dělník a prvním manželem byl redaktor, publicista a překladatel Jiří Pober (1910–1976). Její dcera Jesika Poberová je překladatelka z němčiny a spolupracovnice na některých jejích popularizačních textech.

Po maturitě na jedenáctileté střední škole v roce 1960 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějepis a češtinu, kterou ukončila v roce 1965 diplomovou prací o státním bankrotu v roce 1811. V letech 1965–1968 pracovala jako tisková referentka agentury Pragokoncert. V letech 1968–1970 absolvovala postgraduální studium nakladatelské činnosti na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy a v roce 1980 zde získala titul PhDr. s prací o počátcích českého ženského hnutí v tisku. Po krátkém působení v Československém ústředí knižní kultury se v roce 1969 stala redaktorkou a později vedoucí kulturní rubriky týdeníku Svět práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, v roce 1992 se stala zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 2004 odešla do důchodu a založila vlastní Nakladatelství Jaroslavy Poberové, které se zaměřuje na vydávání biografií a biograficky laděných próz, včetně jejích vlastních děl.

Od roku 1969 pravidelně publikovala v novinách a časopisech, jako byly Československý rozhlas (kde debutovala), Svět práce, Práce, Mladá fronta, Rudé právo, Svobodné slovo, Lidová demokracie a příležitostně v časopisech Domov, Nové knihy, Květy a Zlatý máj. Od roku 1962 externě spolupracovala s kulturním zpravodajstvím Československého rozhlasu, v 70. letech psala divadelní recenze pro Středočeský rozhlas a v 80. letech připravovala rozhlasovou relaci Kulturní kalendárium v rámci zábavné relace Kolotoč. V roce 1980 poskytla své jméno Lubě a Rudolfu Pellarovým k překladu knihy Charlese Kingsleye Vzhůru přes oceán. Používala také dívčí jméno Slávka (Jaroslava) Vojtěchová, pseudonym Annu Králová a šifru.