Alois Plichta

Alois Plichta byl právník, vlastivědný pracovník a organizátor kulturního života.

Narodil se v Rakousko-Uhersku a působil v Československu a České republice.

Vystudoval gymnázium v Moravských Budějovicích a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1927 získal titul JUDr.

Je autorem publikací: *Kostely a kaple velkomeziříčské* (1946), *Sochař Řehoř Thény a Žďár nad Sázavou* (1960), *Tajemství času* (1993), *Klášter na hranicích* (1995) a *Pravda o Babicích* (2001).

Spolupracoval s časopisy Tvar, Umění a Vlastivědný věstník moravský.

Pracoval jako právník ve Velkém Meziříčí až do roku 1948 a následně ve Státním středisku památkové péče v Brně.

Je známý také obhajobou básníka Jakuba Demla. Před válkou jej zastupoval v procesu za údajné urážky prezidenta T. G. Masaryka, který nakonec proces zastavil. Plichta se dále ujal Demlovy obhajoby v souvislosti s konfiskací jeho díla *Zapomenuté světlo* a v roce 1948 v procesu za kolaboraci, z něhož Deml díky svému advokátovi vyšel úspěšně.