Platón

Platón (427–347 př. n. l.), původně Aristoklés, byl řecký aristokrat, matematik a jeden z nejvlivnějších filosofů západní kultury. Filosof A. N. Whitehead prohlásil, že veškerá západní filosofie je v podstatě komentářem k Platónovi. Založil athénskou Akademii, která se stala vzorem pro evropské univerzity a vědecké instituce. Většina jeho děl má podobu dialogů, v nichž jeho učitel Sókratés vedl rozhovory s athénskými intelektuály a ukazoval jim nejistotu jejich přesvědčení.

Platón se spolu se Sókratem zaměřil filosofii od spekulací o světě k otázkám člověka a společnosti. Mezi klíčová témata jejich úvah patřily:

* rozdíl mezi skutečným poznáním a pouhým míněním;
* ctnost a možnosti jejího pěstování;
* spravedlivé a stabilní uspořádání státu;
* dobro jako nejvyšší cíl lidského života i společnosti.

Platón se narodil kolem roku 428 nebo 427 př. n. l. do významné athénské rodiny. Jeho otec Aristón údajně pocházel od athénského krále Kodra, matka Periktione z rodu básníka Solóna. Její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti po Peloponéské válce. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón se objevují v jeho dialozích a jeho sestra Potone byla matkou filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Po otcově smrti se matka provdala za Pyrilampa, diplomata a přítele Periklova, s nímž měla syna Antifóna, který je zmiňován v dialogu Parmenidés. Platón se ve svých spisech téměř nezmiňuje o sobě a postavy v Sókratovských dialozích jsou fiktivní. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po dědovi a přezdívku Platón (široký, mohutný) mu dal trenér, nebo ji odvodili od jeho širokého čela. V mládí získal kvalitní vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a filosofii ho učil Kratylos, žák Hérakleita.

Ve dvaceti letech se setkal se Sókratem a po dobu osmi let byl jeho nejbližším žákem. Platón to v dialozích přímo nezmiňuje a podle Faidóna nebyl přítomen Sókratově smrti, protože byl nemocen. Po Sókratově odsouzení a popravě roku 399 př. n. l. opustil Athény a cestoval do Megary, Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény. O svých cestách na Sicílii a zkušenostech s vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listě, jediném dochovaném autobiografickém textu.

Ve věku 40 let (kolem roku 387 př. n. l.) se vrátil do Athén a založil v „Akadémově háji“ Akademii, která fungovala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián. Mezi významné žáky Akademie patřil Aristotelés, po Platónově smrti však Akademii vedl jeho synovec Speusippos. Platón zemřel v Athénách ve věku 82 nebo 84 let.

Platónova díla mají většinou podobu dialogů, v nichž Sókratés hraje hlavní roli. Výjimkou je soubor Platónových Listů, přičemž Sedmý list nabízí jiný pohled na Platónovo pojetí filosofie: filosofie se nedá sepsat jako systém ani učit, ale musí být objevována vlastním myšlenkovým úsilím. Ačkoli se o pravosti Sedmého listu dříve pochybovalo, v současném bádání je považován za klíč k pochopení Platónova díla.

Platónův vliv na celou západní filosofii je obrovský. Ve starověku na něj navázal střední a nový platonismus, prostřednictvím Augustina ovlivnil křesťanské myšlení a ve vrcholném středověku prostřednictvím Prokla a Areopagity. Renesanční myšlení se inspirovalo Platónem a jeho díla studují i novověcí myslitelé. V současných filosofických debatách je stále „nejcitovanějším“ filosofem.