not rated
My rating
Tacitus ve svých Análech popisuje Petronia, který zastával úřad prokonzula v Bithýnii. Byl blízkým přítelem císaře Nerona a ten ho jmenoval jakýmsi poradcem v otázkách vkusu a módy. Po neúspěšném spiknutí Pisona byl Petronius na základě udání svého soupeře, pretoriánského prefekta Tigellina, falešně obviněn z účasti na něm. V roce 66 n. l. byl proto donucen k sebevraždě. Před smrtí prý Neronovi napsal rozsáhlý dopis, ve kterém detailně popsal císařovy prohřešky a jmenoval jeho komplice. Tacitus zdůrazňuje, že Petronius k sebevraždě přistoupil s klidem a stoickým odhodláním, což dokládá i tím, že po uzavření dopisu zlomil svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho případnému zneužití.
Petronius se stal jednou z hlavních postav v románu Quo vadis od Henryka Sienkiewicze a rovněž vystupuje v knize Není římského lidu od Jarmily Loukotkové. Z dochovaných úryvků Satyrikonu čerpal inspiraci italský filmový režisér Federico Fellini pro svůj stejnojmenný film, ve kterém se objevuje postava Petronia jako ztělesnění ideálního stoického filozofa, podobného Senekovi.
Petronius se stal jednou z hlavních postav v románu Quo vadis od Henryka Sienkiewicze a rovněž vystupuje v knize Není římského lidu od Jarmily Loukotkové. Z dochovaných úryvků Satyrikonu čerpal inspiraci italský filmový režisér Federico Fellini pro svůj stejnojmenný film, ve kterém se objevuje postava Petronia jako ztělesnění ideálního stoického filozofa, podobného Senekovi.
Source: Wikipedia