Jaroslav Jan Paulík
1895 - 1945
česká
not rated
My rating
PAULÍK Jaroslav Jan (20. 2. 1895 – 13. 5. 1945)
Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora. Po studiích filozofie na pražské univerzitě, kde získal doktorát, působil jako učitel moderní filologie na obchodní akademii v Praze. Souběžně s tím se věnoval literární činnosti v mnoha oblastech.
Překládal, redigoval časopisy Prospekt (1930–1931) a Rozpravy Aventina (1932–1934) a externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde se podílel na českém vydání Larousse. Důležitou součástí jeho práce byla divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925–1927 publikoval kritiky a recenze ve Lidových novinách, v roce 1929 v časopise Signál a v letech 1932–1934 v Rozhledech po literatuře a umění, kde byl filmovým referentem. Jeho zájem o film vycházel z estetického vnímání filmu jako nového uměleckého média a jeho jazykové vzdělání (studium francouzštiny na FFUK) mu v této oblasti pomáhalo. Spolupracoval také s Literárními novinami (1938–1941).
Často cestoval, zejména po západní Evropě a severní Africe.
Jeho literární dílo je rozsáhlé a publikované převážně v časopisech. Zahrnuje básně, trampské písně, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První vydanou knihou byla sbírka próz „Zadní Indie“. Následoval román „Arizona“, který byl označen za první český trampský román. V roce 1931 vyšly „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně jako exotické destinace ho inspiroval i Křemešník, k němuž se ve svých fejetonech a vzpomínkách rád vracel. Kniha „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ obsahuje patnáct vtipných a ironických esejí o lásce a vztazích.
Pro román „Utonulá“ si vybral jako prostředí Pelhřimov (Týn). Román je maloměstskou historií a ve stejném městě se odehrává i cyklus povídek „Ošklivá tvář lásky“, který sleduje lidské chování v krizových situacích a touhu po životě navzdory překážkám.
Jaroslav Jan Paulík byl 14. října 1942 zatčen gestapem za účast v odboji ve skupině „Věrni zůstaneme“. Během věznění na Pankráci, v Terezíně, v Golnově a v Drážďanech projevoval odvahu a přímou povahu. Byl odsouzen k trestu smrti. Dne 16. dubna 1945 byl transportován do věznice Drei Berge u Bützova v Německu, kde byl kvůli slabému srdci osvobozen, ale 13. května tam zemřel na následky útrap.
Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora. Po studiích filozofie na pražské univerzitě, kde získal doktorát, působil jako učitel moderní filologie na obchodní akademii v Praze. Souběžně s tím se věnoval literární činnosti v mnoha oblastech.
Překládal, redigoval časopisy Prospekt (1930–1931) a Rozpravy Aventina (1932–1934) a externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde se podílel na českém vydání Larousse. Důležitou součástí jeho práce byla divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925–1927 publikoval kritiky a recenze ve Lidových novinách, v roce 1929 v časopise Signál a v letech 1932–1934 v Rozhledech po literatuře a umění, kde byl filmovým referentem. Jeho zájem o film vycházel z estetického vnímání filmu jako nového uměleckého média a jeho jazykové vzdělání (studium francouzštiny na FFUK) mu v této oblasti pomáhalo. Spolupracoval také s Literárními novinami (1938–1941).
Často cestoval, zejména po západní Evropě a severní Africe.
Jeho literární dílo je rozsáhlé a publikované převážně v časopisech. Zahrnuje básně, trampské písně, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První vydanou knihou byla sbírka próz „Zadní Indie“. Následoval román „Arizona“, který byl označen za první český trampský román. V roce 1931 vyšly „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně jako exotické destinace ho inspiroval i Křemešník, k němuž se ve svých fejetonech a vzpomínkách rád vracel. Kniha „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ obsahuje patnáct vtipných a ironických esejí o lásce a vztazích.
Pro román „Utonulá“ si vybral jako prostředí Pelhřimov (Týn). Román je maloměstskou historií a ve stejném městě se odehrává i cyklus povídek „Ošklivá tvář lásky“, který sleduje lidské chování v krizových situacích a touhu po životě navzdory překážkám.
Jaroslav Jan Paulík byl 14. října 1942 zatčen gestapem za účast v odboji ve skupině „Věrni zůstaneme“. Během věznění na Pankráci, v Terezíně, v Golnově a v Drážďanech projevoval odvahu a přímou povahu. Byl odsouzen k trestu smrti. Dne 16. dubna 1945 byl transportován do věznice Drei Berge u Bützova v Německu, kde byl kvůli slabému srdci osvobozen, ale 13. května tam zemřel na následky útrap.
Source: http://www.ebookforum.cz