Boris Leonidovič Pasternak
1890 - 1960
ruská
not rated
My rating
Boris Leonidovič Pasternak (10. února 1890 – 30. května 1960) byl ruský sovětský spisovatel, básník a překladatel, oceněný Nobelovou cenou.
Narodil se v Moskvě v rodině známého malíře Leonida Pasternaka. Již v dětství projevoval talent v oblasti výtvarného umění a hudby, který později uplatnil i v literatuře, které se věnoval po celý život. Studoval filozofii a literaturu v Moskvě a Marburgu. Za román Doktor Živago, vydaný v roce 1957 v Itálii (v Sovětském svazu až v roce 1988), obdržel Nobelovu cenu. Jeho syn ji však mohl převzít až v roce 1989, protože Pasternak byl pod tlakem donucen ji odmítnout kvůli štvavé kampani a uveřejnění románu v zahraničí. Zemřel v Peredělkinu u Moskvy.
Pasternakova lyrická povaha je patrná i v jeho rozsáhlých prozaických dílech. Ve své tvorbě navazoval na Lermontova, Ťutčeva a Rilka, a byl ovlivněn symbolismem (Blok) a futurismem, přesto se nikdy plně nezařadil do žádného literárního směru. Spolu s V. Majakovským je považován za jednoho z nejvýznamnějších ruských autorů meziválečného období.
Kromě románu Doktor Živago je cenná i jeho milostná, společenská a přírodní poezie, v níž vyjadřuje svůj vztah ke světu. Přírodu vnímal s obdivem pro její svěžest a čistotu, často ji zobrazoval prostřednictvím motivů bouře, hromu, blesku a vichru, nacházel v ní poetičnost i v běžných jevech a někdy ji personifikoval.
Začínal jako futuristický básník, hlásící se ke kubofuturismu. Ve svých raných sbírkách rozvíjel schopnost citlivě reflektovat svět a dějiny prostřednictvím lyrických momentek i rozsáhlejších epických skladeb, což vyvrcholilo v jeho pozdní tvorbě, která spojuje uzavřenost reality v estetické jevy s jejím rozrušováním vlivem básníkovy osobnosti.
Narodil se v Moskvě v rodině známého malíře Leonida Pasternaka. Již v dětství projevoval talent v oblasti výtvarného umění a hudby, který později uplatnil i v literatuře, které se věnoval po celý život. Studoval filozofii a literaturu v Moskvě a Marburgu. Za román Doktor Živago, vydaný v roce 1957 v Itálii (v Sovětském svazu až v roce 1988), obdržel Nobelovu cenu. Jeho syn ji však mohl převzít až v roce 1989, protože Pasternak byl pod tlakem donucen ji odmítnout kvůli štvavé kampani a uveřejnění románu v zahraničí. Zemřel v Peredělkinu u Moskvy.
Pasternakova lyrická povaha je patrná i v jeho rozsáhlých prozaických dílech. Ve své tvorbě navazoval na Lermontova, Ťutčeva a Rilka, a byl ovlivněn symbolismem (Blok) a futurismem, přesto se nikdy plně nezařadil do žádného literárního směru. Spolu s V. Majakovským je považován za jednoho z nejvýznamnějších ruských autorů meziválečného období.
Kromě románu Doktor Živago je cenná i jeho milostná, společenská a přírodní poezie, v níž vyjadřuje svůj vztah ke světu. Přírodu vnímal s obdivem pro její svěžest a čistotu, často ji zobrazoval prostřednictvím motivů bouře, hromu, blesku a vichru, nacházel v ní poetičnost i v běžných jevech a někdy ji personifikoval.
Začínal jako futuristický básník, hlásící se ke kubofuturismu. Ve svých raných sbírkách rozvíjel schopnost citlivě reflektovat svět a dějiny prostřednictvím lyrických momentek i rozsáhlejších epických skladeb, což vyvrcholilo v jeho pozdní tvorbě, která spojuje uzavřenost reality v estetické jevy s jejím rozrušováním vlivem básníkovy osobnosti.
Source: ld.johanesville.net; https://bit.ly/3usm74I