Šóhei Óoka

Šóhei Óoka (1909–1988) patřil k předním autorům poválečné japonské literatury, která se vyznačovala protivojenskými názory, hlubokým psychologickým pohledem a snahou o věrné zobrazení reality. Po studiu francouzské literatury na Kjótské univerzitě, kterou dokončil v roce 1932, se Óoka intenzivně věnoval studiu a překladům francouzských autorů, zejména Stendhala. V roce 1944 byl povolán do armády a bojoval na Filipínách. Zkušenosti z filipínské fronty a z válečného zajetí zásadně ovlivnily jeho další tvorbu. Již v roce 1946 vydal svůj první román *Zápisky zajatce* (*Furjoki*) a následovaly další díla jako *Leytské deště* (*Reite no ame*), *Polní nemocnice v San Jose* (*San Hose jasenbjóin*) a *Kronika bitvy o Leyte* (*Reite senki*). Jeho nejvýznamnější román *Ohně na planinách* (*Nobi*), oceněný v Japonsku literární cenou, se dočkal mnoha vydání, překladů a byl také zfilmován.