not rated
My rating
Ivan Olbracht, narozený 6. ledna 1882 v Semilech jako Kamil Zeman a zemřelý 30. prosince 1952 v Praze, byl český spisovatel, publicista, novinář a překladatel německé literatury levicového smýšlení. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Vzdělání získal na gymnáziu ve Dvoře Králové a na vysokých školách v Praze a Berlíně. Jeho otcem byl spisovatel a advokát Antal Stašek.
Olbracht zahájil studia práv v Berlíně, později přešel na filosofickou fakultu v Praze, ale nedokončil je a věnoval se žurnalistice.
Od roku 1905 působil jako redaktor v sociálně demokratických novinách Dělnické listy ve Vídni a následně v Právu lidu v Praze. K vydávání vlastních knih se dostal až později. V roce 1921 vstoupil do KSČ a začal pracovat jako komunistický novinář, především v Rudém právu.
Olbracht byl zapáleným komunistou a během okupace se podílel na ilegálním vedení Komunistické strany. Byl dvakrát vězněn, poprvé v roce 1926 ve Slezské Ostravě a podruhé v roce 1928 na Pankráci. Přestože byl levicově orientovaný, v roce 1929 podepsal Manifest 7, protest sedmi umělců proti tehdejšímu směřování Komunistické strany, a ze strany vystoupil. Od roku 1931 žil v Podkarpatské Rusi, kde nacházel inspiraci pro své povídky.
V Podkarpatské Rusi založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi, který sdružoval řadu významných osobností kulturního života, například Františka Xavera Šaldu a Vítězslava Nezvala. Od května 1945 pracoval v tiskovém odboru ministerstva informací a i po válce zůstal sympatizantem komunistické strany. Od roku 1945 byl členem ÚV KSČ a později i poslancem Národního shromáždění.
Olbracht se ve svých dílech často zaměřoval na život lidí na okraji společnosti (O zlých samotářích), ale psal i knihy s levicovým zaměřením (Anna proletářka). Jeho nejznámějším dílem je bezesporu Nikola Šuhaj loupežník. Jeho styl se vyznačuje hlubokou psychologickou charakteristikou postav a používáním jasných a výstižných výrazů, což ho řadí mezi významné české literární autory i přes jeho politické angažmá.
Olbracht zahájil studia práv v Berlíně, později přešel na filosofickou fakultu v Praze, ale nedokončil je a věnoval se žurnalistice.
Od roku 1905 působil jako redaktor v sociálně demokratických novinách Dělnické listy ve Vídni a následně v Právu lidu v Praze. K vydávání vlastních knih se dostal až později. V roce 1921 vstoupil do KSČ a začal pracovat jako komunistický novinář, především v Rudém právu.
Olbracht byl zapáleným komunistou a během okupace se podílel na ilegálním vedení Komunistické strany. Byl dvakrát vězněn, poprvé v roce 1926 ve Slezské Ostravě a podruhé v roce 1928 na Pankráci. Přestože byl levicově orientovaný, v roce 1929 podepsal Manifest 7, protest sedmi umělců proti tehdejšímu směřování Komunistické strany, a ze strany vystoupil. Od roku 1931 žil v Podkarpatské Rusi, kde nacházel inspiraci pro své povídky.
V Podkarpatské Rusi založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi, který sdružoval řadu významných osobností kulturního života, například Františka Xavera Šaldu a Vítězslava Nezvala. Od května 1945 pracoval v tiskovém odboru ministerstva informací a i po válce zůstal sympatizantem komunistické strany. Od roku 1945 byl členem ÚV KSČ a později i poslancem Národního shromáždění.
Olbracht se ve svých dílech často zaměřoval na život lidí na okraji společnosti (O zlých samotářích), ale psal i knihy s levicovým zaměřením (Anna proletářka). Jeho nejznámějším dílem je bezesporu Nikola Šuhaj loupežník. Jeho styl se vyznačuje hlubokou psychologickou charakteristikou postav a používáním jasných a výstižných výrazů, což ho řadí mezi významné české literární autory i přes jeho politické angažmá.
Source: ld.johanesville.net, cs.wikipedia.org