Jaromír Nohavica
1953
česká
not rated
My rating
Jaromír Nohavica, písničkář, básník, textař a překladatel, se narodil v roce 1953 v Ostravě do muzikální rodiny. Vyrůstal v prostředí, kde se zpívalo a hrálo, a jeho otec, novinář a básník, ho vedl ke vzdělání a seznámil s tehdejší inteligencí. Prázdniny trávil na valašské vrchovině. Již brzy začal psát texty pro ostravské popové zpěváky a zpěvačky, s Marií Rottrovou navázal dlouhodobou spolupráci. Mezitím studoval na Vysoké škole báňské, oženil se a přestěhoval se do Českého Těšína. Absolvoval vojenskou službu a narodil se mu dcera Lenka. Pracoval jako dělník i knihovník.
V roce 1981 se o něm veřejnost dozvěděla díky textu písně "Lásko, voníš deštěm" pro Marii Rottrovou. Proti vůli rodiny se rozhodl věnovat se textařství na volné noze. O rok později, s narozením syna Jakuba, vystoupil jako host na festivalu Folkový kolotoč s vlastními písněmi. Dříve je sice psal, ale neměl odvahu je hrát před širším publikem. Jeho debut byl úspěšný – písně, podpořené pokorným zpěvem a účelnou hrou na kytaru, si rychle získaly posluchače.
Jeho tvorba je tematicky rozmanitá: milostné písně, skladby z vojny, historické náměty, písně o sportu, zhudebněné básně (Bezruč, Blok) a překlady ruských písničkářů (Vysockij, Okudžava). Hudební styl je také pestrý – od lidových nápěvů po šanson, blues a valčík, s patrnými východními vlivy. Písně si získaly posluchače tím, že vyjadřovaly jak zpěvákovy pocity, tak i společenskou situaci, často skrytě. Nohavica tak zaplnil mezeru po písničkářích, kteří emigrovali. Jeho vzorem byl Karel Kryl.
V 80. letech rychle získal popularitu, která se nelíbila komunistickému režimu. Byl opakovaně zakazován a vydal jen málo desek. První velká deska, Darmoděj, vyšla až rok před pádem komunismu. Po revoluci se těšil obrovské popularitě, s níž se nedokázal vyrovnat a skončil na protialkoholní léčbě. V roce 1993 vyšlo album Mikymauzoleum, považované za zásadní dílo jeho tvorby. Následovala další úspěšná alba (Tři čuníci, Divné století) a spolupráce se zkušenými hudebníky (Karel Plíhal, Radek Pastrňák, Vít Sázavský). S Sázavským a Vřešťálem založil skupinu Kapela, se kterou vystupoval.
Dodnes patří mezi nejpopulárnější české muzikanty, ale díky hloubce a stylu jeho tvorby je právem považován za básníka. Mnoho jeho textů se stalo součástí lidové kultury.
V roce 1981 se o něm veřejnost dozvěděla díky textu písně "Lásko, voníš deštěm" pro Marii Rottrovou. Proti vůli rodiny se rozhodl věnovat se textařství na volné noze. O rok později, s narozením syna Jakuba, vystoupil jako host na festivalu Folkový kolotoč s vlastními písněmi. Dříve je sice psal, ale neměl odvahu je hrát před širším publikem. Jeho debut byl úspěšný – písně, podpořené pokorným zpěvem a účelnou hrou na kytaru, si rychle získaly posluchače.
Jeho tvorba je tematicky rozmanitá: milostné písně, skladby z vojny, historické náměty, písně o sportu, zhudebněné básně (Bezruč, Blok) a překlady ruských písničkářů (Vysockij, Okudžava). Hudební styl je také pestrý – od lidových nápěvů po šanson, blues a valčík, s patrnými východními vlivy. Písně si získaly posluchače tím, že vyjadřovaly jak zpěvákovy pocity, tak i společenskou situaci, často skrytě. Nohavica tak zaplnil mezeru po písničkářích, kteří emigrovali. Jeho vzorem byl Karel Kryl.
V 80. letech rychle získal popularitu, která se nelíbila komunistickému režimu. Byl opakovaně zakazován a vydal jen málo desek. První velká deska, Darmoděj, vyšla až rok před pádem komunismu. Po revoluci se těšil obrovské popularitě, s níž se nedokázal vyrovnat a skončil na protialkoholní léčbě. V roce 1993 vyšlo album Mikymauzoleum, považované za zásadní dílo jeho tvorby. Následovala další úspěšná alba (Tři čuníci, Divné století) a spolupráce se zkušenými hudebníky (Karel Plíhal, Radek Pastrňák, Vít Sázavský). S Sázavským a Vřešťálem založil skupinu Kapela, se kterou vystupoval.
Dodnes patří mezi nejpopulárnější české muzikanty, ale díky hloubce a stylu jeho tvorby je právem považován za básníka. Mnoho jeho textů se stalo součástí lidové kultury.
Source: ld.johanesville.net