not rated
My rating
Vítězslav Nezval, významný český básník, spisovatel a překladatel, se narodil 26. května 1900 v Biskoupkách u Moravského Krumlova. Byl jedním ze zakladatelů poetismu a klíčovou postavou českého surrealismu. Jeho prvním učitelem a důležitým ovlivnitelem, včetně politického smýšlení, byl otec. Vzdělání získal na gymnáziu v Třebíči, kde roku 1919 maturoval. Následně krátce studoval práva v Brně a poté přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde ho zaujaly přednášky F. X. Šaldy.
Jeho tvorbu inspirovali básníci jako K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, ale i francouzští autoři jako A. Rimbaud a G. Apollinaire, a překlady Karla Čapka.
Spolupracoval s K. Teigem a J. Wolkerem v rámci sdružení Devětsil. Přestože dokončil disertační práci o Ch. L. Philippovi, studia nedokončil a věnoval se literatuře. V letech 1924–1925 působil jako tajemník redakce Masarykova naučného slovníku a v letech 1928–1929 jako dramaturg Osvobozeného divadla. Krátce sloužil i v armádě, ale brzy byl propuštěn a tehdy se seznámil se svou budoucí manželkou, Františkou Řepovou.
Nezval často cestoval po Evropě, včetně Francie, Monaka, Itálie a Sovětského svazu, což se projevilo v jeho dílech jako *Sbohem a šáteček*, *Monako*, *Neviditelná Moskva*, *Veliký Orloj* a *Nedokončená*.
První cesta do Francie v roce 1933 a setkání s A. Bretonem a dalšími surrealisty ho vedlo k založení podobné skupiny v Čechách roku 1934. Skupinu však v roce 1938 pokusil rozpustit kvůli postoji jejích členů k moskevským procesům.
Ve 30. letech se Nezval angažoval v protifašistickém hnutí a během války byl roku 1944 krátce vězněn. Po roce 1945 pracoval na ministerstvu informací, kde do roku 1951 řídil filmový odbor.
Vítězslav Nezval zemřel 6. dubna 1958 v Praze na srdeční infarkt a spálu a je pohřben na Vyšehradě.
Jeho první verše vyšly v třebíčském studentském časopise *Svítání*. V průběhu let publikoval v řadě periodik, včetně *Host*, *Disk*, *Pásmo*, *Nová scéna*, *Kmen*, *Rozpravy Aventina*, *ReD*, *Odeon*, *Sršatec*, *Trn*, *Proletkult*, *Tvorba*, *Národní osvobození*, *Rudé právo*, *Československé noviny*, *Panoráma*, *Volné směry*, *Doba*, *Život*, *Lidové noviny*, *Haló noviny*, *Levá fronta*, *Literární noviny*, *Nový život*, *Kultura* a *Výtvarná práce*.
Roku 1953 obdržel titul národní umělec a byl oceněn zlatou medailí Světové rady míru.
Jeho tvorbu inspirovali básníci jako K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, ale i francouzští autoři jako A. Rimbaud a G. Apollinaire, a překlady Karla Čapka.
Spolupracoval s K. Teigem a J. Wolkerem v rámci sdružení Devětsil. Přestože dokončil disertační práci o Ch. L. Philippovi, studia nedokončil a věnoval se literatuře. V letech 1924–1925 působil jako tajemník redakce Masarykova naučného slovníku a v letech 1928–1929 jako dramaturg Osvobozeného divadla. Krátce sloužil i v armádě, ale brzy byl propuštěn a tehdy se seznámil se svou budoucí manželkou, Františkou Řepovou.
Nezval často cestoval po Evropě, včetně Francie, Monaka, Itálie a Sovětského svazu, což se projevilo v jeho dílech jako *Sbohem a šáteček*, *Monako*, *Neviditelná Moskva*, *Veliký Orloj* a *Nedokončená*.
První cesta do Francie v roce 1933 a setkání s A. Bretonem a dalšími surrealisty ho vedlo k založení podobné skupiny v Čechách roku 1934. Skupinu však v roce 1938 pokusil rozpustit kvůli postoji jejích členů k moskevským procesům.
Ve 30. letech se Nezval angažoval v protifašistickém hnutí a během války byl roku 1944 krátce vězněn. Po roce 1945 pracoval na ministerstvu informací, kde do roku 1951 řídil filmový odbor.
Vítězslav Nezval zemřel 6. dubna 1958 v Praze na srdeční infarkt a spálu a je pohřben na Vyšehradě.
Jeho první verše vyšly v třebíčském studentském časopise *Svítání*. V průběhu let publikoval v řadě periodik, včetně *Host*, *Disk*, *Pásmo*, *Nová scéna*, *Kmen*, *Rozpravy Aventina*, *ReD*, *Odeon*, *Sršatec*, *Trn*, *Proletkult*, *Tvorba*, *Národní osvobození*, *Rudé právo*, *Československé noviny*, *Panoráma*, *Volné směry*, *Doba*, *Život*, *Lidové noviny*, *Haló noviny*, *Levá fronta*, *Literární noviny*, *Nový život*, *Kultura* a *Výtvarná práce*.
Roku 1953 obdržel titul národní umělec a byl oceněn zlatou medailí Světové rady míru.
Source: ld.johanesville.net