Stanislav Kostka Neumann
Antikrist, Apostata, Brutus, Capriccio, Civis Bohemicus, Dr. Hynek Záruba, Ego, Faun, Kozoroh, Kupidos, Lokalides, Marius, Tomáš Ze Smíchova, Jan Bedrna, Jindřich Bedrna, Jaroslav Kudrna, Petr Pohan, Jan Poupa, K. Protiva, Ladislav Rozvoda, Petr Skála, Ladislav Sýkora, Jiří Votoček, Ivan Červený, Dr. Hynek Záruba a Jiří Votoček, Mens Sana
Pseudonym
1875 - 1947
česká
not rated
My rating
Stanislav Kostka Neumann (5. června 1875 – 28. června 1947) byl český novinář, básník, publicista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny, významná osobnost české kultury na přelomu 19. a 20. století.
Narodil se do rodiny žižkovského advokáta Stanislava Neumanna, který pocházel z německo-polské patricijské rodiny, ale hlásil se k české národnosti, a jeho ženy Karolíny, dcery obuvníka. Po otcově smrti v roce 1880, způsobené neúspěšným podnikáním, se o něj a jeho matku staraly otcovy sestry v „olšanské vile“ na Žižkově. V tomto domě se později scházela jeho anarchistická skupina, mezi jejíž členy patřili Fráňa Šrámek a Karel Toman.
Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. V roce 1893 byl zatčen za účast v hnutí Omladiny a strávil čtrnáct měsíců ve vězení na Borech u Plzně.
Na konci 90. let 19. století se Neumann přiklonil ke komunistickému anarchismu a prosazoval jej v časopise Nový kult.
Po krátkém pobytu ve Vídni žil v letech 1905–1914 na Moravě. Podílel se na předválečné moderně a publikoval v Almanachu, který propagoval expresionismus, kubismus a futurismus.
V roce 1915 byl povolán do armády a účastnil se válečných tažení v Makedonii a Albánii. Po vzniku samostatného Československa se usadil v Praze, kde založil časopis Červen (1918–1922). Kolem tohoto časopisu sdružil jak představitele předválečné moderny (Karel a Josef Čapkové), tak mladou generaci umělců zaměřených na tzv. proletářské umění (Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker).
V roce 1929 byl vyloučen z KSČ, protože se postavil proti novému vedení Gottwalda, přesto zůstal levicově orientován. Vedl časopis Levá fronta a podílel se na založení protifašistické kulturní fronty. Během okupace se skrýval ve Vápenném Podole v Železných horách. Poslední dva roky života strávil v Praze, kde redigoval časopis Tvorba. Jeho synem byl herec Stanislav Neumann.
Narodil se do rodiny žižkovského advokáta Stanislava Neumanna, který pocházel z německo-polské patricijské rodiny, ale hlásil se k české národnosti, a jeho ženy Karolíny, dcery obuvníka. Po otcově smrti v roce 1880, způsobené neúspěšným podnikáním, se o něj a jeho matku staraly otcovy sestry v „olšanské vile“ na Žižkově. V tomto domě se později scházela jeho anarchistická skupina, mezi jejíž členy patřili Fráňa Šrámek a Karel Toman.
Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. V roce 1893 byl zatčen za účast v hnutí Omladiny a strávil čtrnáct měsíců ve vězení na Borech u Plzně.
Na konci 90. let 19. století se Neumann přiklonil ke komunistickému anarchismu a prosazoval jej v časopise Nový kult.
Po krátkém pobytu ve Vídni žil v letech 1905–1914 na Moravě. Podílel se na předválečné moderně a publikoval v Almanachu, který propagoval expresionismus, kubismus a futurismus.
V roce 1915 byl povolán do armády a účastnil se válečných tažení v Makedonii a Albánii. Po vzniku samostatného Československa se usadil v Praze, kde založil časopis Červen (1918–1922). Kolem tohoto časopisu sdružil jak představitele předválečné moderny (Karel a Josef Čapkové), tak mladou generaci umělců zaměřených na tzv. proletářské umění (Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker).
V roce 1929 byl vyloučen z KSČ, protože se postavil proti novému vedení Gottwalda, přesto zůstal levicově orientován. Vedl časopis Levá fronta a podílel se na založení protifašistické kulturní fronty. Během okupace se skrýval ve Vápenném Podole v Železných horách. Poslední dva roky života strávil v Praze, kde redigoval časopis Tvorba. Jeho synem byl herec Stanislav Neumann.
Source: spisovatele.cz