Profesor ThDr. Alois Musil (mezi Araby známý jako Músa ar Rueili) (30. června 1868, Rychtářov u Vyškova – 12. dubna 1944, Otryby u Českého Šternberka) byl český katolický kněz, orientalista, biblista, cestovatel, etnograf a spisovatel. Patří k nejvýznamnějším orientalistům a arabistům konce 19. a počátku 20. století.
Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova v rodině zemědělců. V letech 1887–1891 studoval teologii v Olomouci, kde byl roku 1891 vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát. Jeho teologické zájmy ho přivedly k arabskému světu, a proto studoval v letech 1885–1898 na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Roku 1898 objevil v Jordánsku u Petry pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, postavený umajovským chalífou al-Valídem II., což vyvolalo mezinárodní pozornost (palác je od roku 1985 památkou UNESCO). Své poznatky a objevy shrnul do čtyřdílné knihy *Arabia Petraea* a publikace *Kusejr Amra*, obě vydané německy ve Vídni.
V letech 1902 byl jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci, roku 1909 pak řádným profesorem na teologické fakultě ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde se věnoval topografickému výzkumu, studiu archeologických památek, etnografii a folklóru a vytvořil první podrobné mapy oblasti. V severní Arábii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala, stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar Rueili a naučil se pětatřicet arabských nářečí, kromě mnoha dalších světových jazyků.
Během první světové války podnikl Alois Musil tajné politické mise do arabských provincií Osmanské říše, s cílem získat arabskou podporu pro Turecko proti Velké Británii a podpořit hospodářské zájmy Rakouska-Uherska na Blízkém východě. Jeho vliv se zvýšil po nástupu císaře Karla I. roku 1916, kdy se stal zpovědníkem císařovny Zity. Podílel se na císařově snaze o uzavření míru a prosazoval amnestii pro české politiky Kramáře, Rašína, Klofáče a další účastníky kotorské vzpoury.
Po vzniku Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil do roku 1938. Zásadně se podílel na založení Orientálního ústavu v roce 1922 a roku 1927 se stal jeho členem. V letech 1923–1924 a 1925–1928 navštívil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti a finanční podpory Charlese Crana, se kterým ho seznámil prezident Masaryk, publikoval v angličtině šestidílnou sérii *Oriental Explorations and Studies*.
V letech 1929–1932 vydal zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích česky a na podnět prezidenta Masaryka začal vydávat řadu *Dnešní Orient*, která se věnovala politickému a hospodářskému vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Íránu, Afghánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Řada vyšla v jedenácti svazcích, poslední, věnovaný Francouzské severní Africe, zůstal nedokončený.
Musilova vědecká práce v arabistice získala mezinárodní uznání. Byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 obdržel od Americké geografické společnosti Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a byl zapsán do síně slávy po boku Marca Pola a Livingstona. Usiloval o popularizaci svých poznatků, zejména pro mládež, a proto napsal dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, které vysvětlovaly arabské a islámské tradice.
Alois Musil zemřel roku 1944 v obci Otryby u Českého Šternberka.
Source: cs.wikipedia.org