Ladislav Mňačko
1919 - 1994
slovenská
not rated
My rating
Ladislav Mňačko (29. ledna 1919, Valašské Klobouky – 24. února 1994, Bratislava) byl slovenský spisovatel a publicista. Jeho díla byla přeložena do 26 jazyků, což z něj činí nejvíce překládaného slovenského autora.
Během druhé světové války se Mňačko aktivně zapojil do odboje v řadách partyzánů.
V počátcích 50. let patřil mezi přední novináře a projevoval loajalitu komunistickému režimu. Postupem času se však jeho nadšení vytratilo a stal se jedním z jeho nejostřejších kritiků, což mělo za následek jeho pronásledování.
V roce 1959 s velkým ohlasem publikoval autobiografický román Smrt si říká Engelchen, který byl později zfilmován Janem Kadárem. Dalším významným dílem je novela Jak chutná moc z roku 1967, znepokojivé zobrazení vlivu totalitní moci.
Na začátku 60. let vydal knihu Opožděné reportáže, ve které odhaloval pozadí politických procesů z 50. let. Tato kniha je často srovávána s díly Alexandra Solženicyna.
Na podzim roku 1967 odešel do exilu v Izraeli v reakci na postoj Československa v izraelsko-arabské válce, brzy se však vrátil. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 následovala delší emigrace, tentokrát do Rakouska, poblíž Eisenstadtu. V exilu se intenzivně věnoval psaní. Vytvořil devět televizních scénářů, které byly realizovány, a osm prozaických knih, včetně politických esejí Agresoři a Sedmá noc a satirického románu Soudruh Münchhausen, vydaného v exilovém nakladatelství Index.
Po roce 1989 se Mňačko vrátil do Československa. Důrazně se postavil proti rozdělení státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si zvolil za své bydliště Prahu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě.
Během druhé světové války se Mňačko aktivně zapojil do odboje v řadách partyzánů.
V počátcích 50. let patřil mezi přední novináře a projevoval loajalitu komunistickému režimu. Postupem času se však jeho nadšení vytratilo a stal se jedním z jeho nejostřejších kritiků, což mělo za následek jeho pronásledování.
V roce 1959 s velkým ohlasem publikoval autobiografický román Smrt si říká Engelchen, který byl později zfilmován Janem Kadárem. Dalším významným dílem je novela Jak chutná moc z roku 1967, znepokojivé zobrazení vlivu totalitní moci.
Na začátku 60. let vydal knihu Opožděné reportáže, ve které odhaloval pozadí politických procesů z 50. let. Tato kniha je často srovávána s díly Alexandra Solženicyna.
Na podzim roku 1967 odešel do exilu v Izraeli v reakci na postoj Československa v izraelsko-arabské válce, brzy se však vrátil. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 následovala delší emigrace, tentokrát do Rakouska, poblíž Eisenstadtu. V exilu se intenzivně věnoval psaní. Vytvořil devět televizních scénářů, které byly realizovány, a osm prozaických knih, včetně politických esejí Agresoři a Sedmá noc a satirického románu Soudruh Münchhausen, vydaného v exilovém nakladatelství Index.
Po roce 1989 se Mňačko vrátil do Československa. Důrazně se postavil proti rozdělení státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si zvolil za své bydliště Prahu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě.
Source: wikipedia