not rated
My rating
Jukio Mišima (三島由紀夫, 14. ledna 1925 – 25. listopadu 1970), vlastním jménem Kimitake Hiraoka (平岡公威), byl japonský spisovatel, známý i pro svou rituální sebevraždu seppuku.
Narodil se v Tokiu, syn vládního úředníka Azumy Hiraoky. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která v něm posilovala představu o jeho „samurajském“ původu. Podle některých životopisců tato výchova ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se odrážela v jeho dílech. Babička mu omezovala kontakt s vnějším světem a dovolovala mu hrát si pouze s dívkami ze sousedství, což vedlo k tomu, že si osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do rodinného kruhu, kde ho otec přísně vychovával a připravoval na kariéru právníka. Mišimovy literární snahy otec nepodporoval, a proto psal chlapec tajně s pomocí matky.
Už v šesti letech nastoupil do elitní školy Gakušúin, kde v dvanácti letech pokračoval na nižší střední školu. Již tehdy uveřejňoval své první básně a povídky ve školním časopise, které vzbudily značnou pozornost. Inspirovali ho Rainer Maria Rilke, Oscar Wilde a japonští klasici. Jeho první významná novela, metaforický příběh Hanazakari no mori (Rozkvetlý les), byla publikována v roce 1942 v prestižním literárním časopise Bungei-Bunka a o dva roky později vyšla jako kniha. Na doporučení učitele literatury Fumia Šimizua ji Mišima publikoval pod pseudonymem Jukio Mišima, který si ponechal do konce života. V roce 1946 vyšla v časopise Ningen jeho povídka Cigareta (Tabako), která se stala inspirací pro pozdější povídku Ši wo kaku šónen (Chlapec, který píše verše).
Těsně před koncem války byl v roce 1945 povolán do armády, ale armádní lékař ho prodeklamoval jako neschopného služby kvůli respiračnímu onemocnění. Po absolvování střední školy studoval na právnické fakultě Tokijské univerzity, kde v roce 1947 promoval. Jeden rok pracoval na ministerstvu financí, ale nakonec se rozhodl věnovat se výhradně literatuře. Po několika povídkách vydal v roce 1946 román Zloději (Tózoku) o sebevraždě dvou aristokratů.
Slávu mu přinesl až autobiografický román Zpověď masky (Kamen no kokuhaku) z roku 1949, který líčí dětství a dospívání chlapce, který se cítí odlišný. Následovaly eseje, novely, povídky a divadelní hry, včetně her pro tradiční divadla kabuki a nó. Jeho dílo bylo populární i v Evropě a Americe a často reflektovalo aktuální události. Byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal.
Od roku 1955 se věnoval posilování a kendó, protože nesouhlasil s nedostatečným důrazem intelektuálů na fyzickou kondici. V roce 1967 absolvoval vojenský výcvik a založil „soukromou armádu“ Tatenokai (Společnost štítu), která měla chránit japonské hodnoty.
V roce 1958 se oženil s Jóko Sugijama a měli dvě děti: dceru Noriko (nar. 1959) a syna Iičiróa (nar. 1962).
Hrál také v několika filmech režiséra Jasuzó Masamury, včetně Afraid to Die (1960), Black Lizard (1968) a Hitokiri (1969). V roce 1965 natočil krátký film Júkoku (Láska k vlasti) podle vlastní povídky, ve kterém ztvárnil poručíka, který spáchá seppuku.
V roce 1970 se se čtyřmi členy Tatenokai zabarikádoval na velitelství japonských Sil sebeobrany. Požadoval návrat moci císaři a po svém proslovu spáchal rituální sebevraždu seppuku.
Narodil se v Tokiu, syn vládního úředníka Azumy Hiraoky. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která v něm posilovala představu o jeho „samurajském“ původu. Podle některých životopisců tato výchova ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se odrážela v jeho dílech. Babička mu omezovala kontakt s vnějším světem a dovolovala mu hrát si pouze s dívkami ze sousedství, což vedlo k tomu, že si osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do rodinného kruhu, kde ho otec přísně vychovával a připravoval na kariéru právníka. Mišimovy literární snahy otec nepodporoval, a proto psal chlapec tajně s pomocí matky.
Už v šesti letech nastoupil do elitní školy Gakušúin, kde v dvanácti letech pokračoval na nižší střední školu. Již tehdy uveřejňoval své první básně a povídky ve školním časopise, které vzbudily značnou pozornost. Inspirovali ho Rainer Maria Rilke, Oscar Wilde a japonští klasici. Jeho první významná novela, metaforický příběh Hanazakari no mori (Rozkvetlý les), byla publikována v roce 1942 v prestižním literárním časopise Bungei-Bunka a o dva roky později vyšla jako kniha. Na doporučení učitele literatury Fumia Šimizua ji Mišima publikoval pod pseudonymem Jukio Mišima, který si ponechal do konce života. V roce 1946 vyšla v časopise Ningen jeho povídka Cigareta (Tabako), která se stala inspirací pro pozdější povídku Ši wo kaku šónen (Chlapec, který píše verše).
Těsně před koncem války byl v roce 1945 povolán do armády, ale armádní lékař ho prodeklamoval jako neschopného služby kvůli respiračnímu onemocnění. Po absolvování střední školy studoval na právnické fakultě Tokijské univerzity, kde v roce 1947 promoval. Jeden rok pracoval na ministerstvu financí, ale nakonec se rozhodl věnovat se výhradně literatuře. Po několika povídkách vydal v roce 1946 román Zloději (Tózoku) o sebevraždě dvou aristokratů.
Slávu mu přinesl až autobiografický román Zpověď masky (Kamen no kokuhaku) z roku 1949, který líčí dětství a dospívání chlapce, který se cítí odlišný. Následovaly eseje, novely, povídky a divadelní hry, včetně her pro tradiční divadla kabuki a nó. Jeho dílo bylo populární i v Evropě a Americe a často reflektovalo aktuální události. Byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal.
Od roku 1955 se věnoval posilování a kendó, protože nesouhlasil s nedostatečným důrazem intelektuálů na fyzickou kondici. V roce 1967 absolvoval vojenský výcvik a založil „soukromou armádu“ Tatenokai (Společnost štítu), která měla chránit japonské hodnoty.
V roce 1958 se oženil s Jóko Sugijama a měli dvě děti: dceru Noriko (nar. 1959) a syna Iičiróa (nar. 1962).
Hrál také v několika filmech režiséra Jasuzó Masamury, včetně Afraid to Die (1960), Black Lizard (1968) a Hitokiri (1969). V roce 1965 natočil krátký film Júkoku (Láska k vlasti) podle vlastní povídky, ve kterém ztvárnil poručíka, který spáchá seppuku.
V roce 1970 se se čtyřmi členy Tatenokai zabarikádoval na velitelství japonských Sil sebeobrany. Požadoval návrat moci císaři a po svém proslovu spáchal rituální sebevraždu seppuku.
Source: https://cs.wikipedia.org/wiki/...