Oldřich Mikulášek
1910 - 1985
česká
not rated
My rating
Oldřich Mikulášek (26. května 1910, Přerov – 13. července 1985, Brno) byl český básník, jehož tvorba se vyznačovala silnou lyričností spojenou s dramatickým napětím a protiromantickým přístupem.
V Přerově, kde se narodil jako syn železničáře, absolvoval obchodní školu a před nástupem redaktorské dráhy se věnoval různým profesím – pracoval jako fakturista, správce cihelny, sběrač inzerátů, a krátce i jako litograf a leptač ve Zlíně. Od roku 1937 působil jako redaktor v různých periodikách a institucích, například v Lidových novinách, Svobodných novinách, Československém rozhlase, Rovnosti a Hostu do domu.
Jeho básně se v meziválečném období objevovaly v časopisech Obzor, Kritický měsíčník, Blok a Kvart. Od roku 1965 se plně věnoval literatuře. V roce 1967 utrpěl vážnou nehodu, která ho na dlouhou dobu přikovala k lůžku a jejíž následky provázely jeho život až do konce.
Po roce 1969 publikoval pouze v samizdatu a možnost oficiálního publikování se mu naskytla až po roce 1980.
V 50. letech se oženil s Věrou, redaktorkou Československého rozhlasu, která později působila jako dramaturgyně a ředitelka České televize v Brně.
Mezi jeho blízké přátele patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde.
Mikuláškovu poezii charakterizuje složitost, která ztěžovala její zařazení i pro socialistické kritiky, a proto o něm příliš nepsali, ani ho však nezakazovali. Jeho tvorba často polemizuje s okolním světem, odmítá běžnost a průměrnost. Je hluboce uvažující a reflexivní, zamýšlí se nad rozdílem mezi životem a smrtí a hledá smysl lidské existence.
V Přerově, kde se narodil jako syn železničáře, absolvoval obchodní školu a před nástupem redaktorské dráhy se věnoval různým profesím – pracoval jako fakturista, správce cihelny, sběrač inzerátů, a krátce i jako litograf a leptač ve Zlíně. Od roku 1937 působil jako redaktor v různých periodikách a institucích, například v Lidových novinách, Svobodných novinách, Československém rozhlase, Rovnosti a Hostu do domu.
Jeho básně se v meziválečném období objevovaly v časopisech Obzor, Kritický měsíčník, Blok a Kvart. Od roku 1965 se plně věnoval literatuře. V roce 1967 utrpěl vážnou nehodu, která ho na dlouhou dobu přikovala k lůžku a jejíž následky provázely jeho život až do konce.
Po roce 1969 publikoval pouze v samizdatu a možnost oficiálního publikování se mu naskytla až po roce 1980.
V 50. letech se oženil s Věrou, redaktorkou Československého rozhlasu, která později působila jako dramaturgyně a ředitelka České televize v Brně.
Mezi jeho blízké přátele patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde.
Mikuláškovu poezii charakterizuje složitost, která ztěžovala její zařazení i pro socialistické kritiky, a proto o něm příliš nepsali, ani ho však nezakazovali. Jeho tvorba často polemizuje s okolním světem, odmítá běžnost a průměrnost. Je hluboce uvažující a reflexivní, zamýšlí se nad rozdílem mezi životem a smrtí a hledá smysl lidské existence.
Source: spisovatele.cz + cs.wikipedia