Willi Meinck
1914 - 1992
německá
not rated
My rating
Willi Meinck (1. dubna 1914, Dessau – 7. dubna 1993, Žitava) byl východoněmecký spisovatel, známý především dobrodružnými knihami a cestopisy pro mladé čtenáře.
Narodil se v dělnické rodině a po vyučení sazeče se angažoval v dělnickém sportovním hnutí. S nástupem nacistického režimu emigroval do Francie, ale v roce 1934 se vrátil do Německa, kde vykonával různé manuální práce. Aby se vyhnul vojenské službě, odjel v roce 1936 do Maďarska, odkud byl však deportován zpět. V roce 1938 nastoupil jako sanitář do wehrmachtu a během druhé světové války se dostal do amerického zajetí. Do vlasti se vrátil v roce 1946 a usadil se v sovětské okupační zóně, později NDR, kde působil jako učitel a nakonec jako ředitel pedagogické školy. Od roku 1955 se věnoval spisovatelské činnosti na volné noze a žil v Berlíně a Žitavě.
Inspirací pro jeho povídku Hatifa se stala archeologická expedice do Mezopotámie, kterou absolvoval krátce po roce 1950.
Jeho tvorba se zaměřovala především na knihy pro děti a mládež, často s historickým pozadím. Velkého uznání se dočkal jeho dvoudílný román o Marku Polovi. Dále napsal dva autobiografické romány a reportáže z cest.
Získal následující ocenění:
Alex-Wedding-Preis (1968).
Johannes-R.-Becher-Medaille.
Národní cena NDR.
Vlastenecký řád za zásluhy (zlatý).
Narodil se v dělnické rodině a po vyučení sazeče se angažoval v dělnickém sportovním hnutí. S nástupem nacistického režimu emigroval do Francie, ale v roce 1934 se vrátil do Německa, kde vykonával různé manuální práce. Aby se vyhnul vojenské službě, odjel v roce 1936 do Maďarska, odkud byl však deportován zpět. V roce 1938 nastoupil jako sanitář do wehrmachtu a během druhé světové války se dostal do amerického zajetí. Do vlasti se vrátil v roce 1946 a usadil se v sovětské okupační zóně, později NDR, kde působil jako učitel a nakonec jako ředitel pedagogické školy. Od roku 1955 se věnoval spisovatelské činnosti na volné noze a žil v Berlíně a Žitavě.
Inspirací pro jeho povídku Hatifa se stala archeologická expedice do Mezopotámie, kterou absolvoval krátce po roce 1950.
Jeho tvorba se zaměřovala především na knihy pro děti a mládež, často s historickým pozadím. Velkého uznání se dočkal jeho dvoudílný román o Marku Polovi. Dále napsal dva autobiografické romány a reportáže z cest.
Získal následující ocenění:
Alex-Wedding-Preis (1968).
Johannes-R.-Becher-Medaille.
Národní cena NDR.
Vlastenecký řád za zásluhy (zlatý).
Source: cs.wikipedia.org