André Maurois
1885 - 1967
francouzská
not rated
My rating
André Maurois, rodným jménem Émile Salomon Wilhelm Herzog (26. července 1885, Elbeuf – 9. října 1967, Neuilly-sur-Seine), byl francouzský spisovatel, esejista, historik, kritik a publicista. Pseudonym André Maurois si oficiálně přijal v roce 1947.
Pocházel z průmyslnické rodiny alsaského původu, která se po francouzsko-pruské válce (1870–1871) a německé okupaci přesunula do Normandie. V Rouenu studoval na Lycée Corneille, kde ho učil mimo jiné Émile Chartier, známý jako Alain. Následně deset let pracoval v otcově továrně. Maurois hluboce obdivoval anglickou kulturu a životní styl, což se projevilo i v jeho službě během první světové války, kde působil jako vojenský tlumočník a spojka u britského expedičního sboru. Zkušenosti z války využil ve svých prvních, úspěšných satirických knihách, kterým se následně plně věnoval. V roce 1938 byl přijat do Francouzské akademie.
V roce 1939 znovu vstoupil do armády. Po porážce Francie emigroval přes Anglii a Kanadu do USA.
Jeho raná popularita mu přinesly satirické díla *Mlčení plukovníka Bambla* (1918) a *Řeči doktora O’Grady* (1922), která byla přeložena do mnoha jazyků.
Mezi jeho romány patří *Bernard Quesnay* (1926), *Dvě lásky Filipa Marcenata* (1928) a *Rodinný kruh* (1932), které se odehrávají v prostředí normandské buržoazie. Dále napsal *Pud štěstí* (1934), *Zaslíbená země* (1946) a *Zářijové růže* (1957).
Velký úspěch mu přinesly i románové životopisy významných osobností, například Honoré de Balzaca, Roberta Browninga a Elizabeth Barrettové-Browningové, George Gordona Byrona, Françoise René de Chateaubrianda, Fryderyka Chopina, Benjamina Disraeliho, Alexandra Fleminga, Victora Huga, Cecila Rhodese, George Sandové, Percyho Bysshe Shelleya, Ivana Sergejeviče Turgeněva a Voltairea.
Je také autorem dějin Anglie, Francie, Německa a Spojených států amerických.
Pocházel z průmyslnické rodiny alsaského původu, která se po francouzsko-pruské válce (1870–1871) a německé okupaci přesunula do Normandie. V Rouenu studoval na Lycée Corneille, kde ho učil mimo jiné Émile Chartier, známý jako Alain. Následně deset let pracoval v otcově továrně. Maurois hluboce obdivoval anglickou kulturu a životní styl, což se projevilo i v jeho službě během první světové války, kde působil jako vojenský tlumočník a spojka u britského expedičního sboru. Zkušenosti z války využil ve svých prvních, úspěšných satirických knihách, kterým se následně plně věnoval. V roce 1938 byl přijat do Francouzské akademie.
V roce 1939 znovu vstoupil do armády. Po porážce Francie emigroval přes Anglii a Kanadu do USA.
Jeho raná popularita mu přinesly satirické díla *Mlčení plukovníka Bambla* (1918) a *Řeči doktora O’Grady* (1922), která byla přeložena do mnoha jazyků.
Mezi jeho romány patří *Bernard Quesnay* (1926), *Dvě lásky Filipa Marcenata* (1928) a *Rodinný kruh* (1932), které se odehrávají v prostředí normandské buržoazie. Dále napsal *Pud štěstí* (1934), *Zaslíbená země* (1946) a *Zářijové růže* (1957).
Velký úspěch mu přinesly i románové životopisy významných osobností, například Honoré de Balzaca, Roberta Browninga a Elizabeth Barrettové-Browningové, George Gordona Byrona, Françoise René de Chateaubrianda, Fryderyka Chopina, Benjamina Disraeliho, Alexandra Fleminga, Victora Huga, Cecila Rhodese, George Sandové, Percyho Bysshe Shelleya, Ivana Sergejeviče Turgeněva a Voltairea.
Je také autorem dějin Anglie, Francie, Německa a Spojených států amerických.
Source: Wikipedia