Tomáš Garrigue Masaryk
1850 - 1937
česká
not rated
My rating
Tomáš Garrigue Masaryk, český vědec, filozof, pedagog, politik a novinář, byl prvním československým prezidentem. Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně. Po studiích na čejkovické a hustopečské reálce krátce působil jako učitel a zámečník ve Vídni, než se vrátil k pedagogické činnosti a připravoval se na gymnaziální studia. Kvůli skromným rodinným poměrům – otec byl čeledín a dráb, matka kuchařka – se od patnácti let živit sám jako domácí učitel. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofii.
Během studií se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na cestě s mladým Schlessingrem poznal Charlottu Garrigue, dceru newyorského podnikatele. Zasnoubili se 10. srpna 1877 a po získání docentury z filozofie se vzali 15. března 1878. Již během studií psal odborné stati a studie. V letech 1879–1880 se stali rodiči Alice a Herberta.
Po rozdělení Univerzity Karlo-Ferdinandovy nastoupil Masaryk v Praze jako profesor. Svým kontroverzním přístupem ke studentům a kritikou katolické církve si v českém prostředí získal řadu odpůrců. I když uznával význam náboženství, požadoval reformu katolictví. V Praze si získal přátele mezi studenty a v okruhu revue Athenaeum, kterou založil.
Spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského vyvolal celonárodní aféru. Masaryk se postavil za jejich falzifikát a byl označen za vlastizrádce. To ho přivedlo k politické činnosti, kde spolupracoval s Josefem Kaizlem a Karlem Kramářem a formuloval politický směr realismu, prosazující „přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice“. Jeho názory šířila revue „Čas“. Koncem roku 1890 vstoupili do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později se jeho politická kariéra přerušila, mimo jiné kvůli rozrůstající se rodině – narodili se mu synové Jan a Olga.
Pokračoval v literární činnosti, psal studie a články, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a přispíval do časopisů „Naše doba“ a novin „Čas“.
Masarykovi vadila omezenost českého rozhledu a nacionalismus založený na nenávisti k Němcům, stejně jako antisemitismus. To se projevilo například jeho aktivitou v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s Hilsnerem.
Masaryk byl věřící člověk, ale uvítal vznik Volné myšlenky jako antiklerikálního hnutí.
Během první světové války se postavil za nezávislost českého národa a jeho vystoupení z Rakouska-Uherska. Ve své knize „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“ ospravedlňoval boj proti monarchii a předjímá budoucí spolupráci evropských států.
Pro dosažení samostatnosti se snažil zviditelnit český národ a přesvědčit velmoci o potřebě samostatného státu. Odešel do Ženevy, poté s Benešem do Francie, kde se k nim připojil Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a Benešovi svěřil situaci ve Francii. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde založil české a slovenské legie. Po vstupu USA do války se vydal přes Dálný Východ do Spojených států, aby ovlivnil prezidenta Wilsona, který původně chtěl zachovat rakouskou monarchii. V Americe zorganizoval kampaň na podporu samostatného státu.
Československo bylo uznáno a 14. listopadu 1918 byl Masaryk zvolen prvním prezidentem. 24. května 1934 byl zvolen počtvrté a naposledy, i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval a odešel na zámek v Lánech. Jeho smrt byla vnímána jako ztráta morální autority. Jeho heslo znělo: „Nebát se a nekrást“.
Během studií se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na cestě s mladým Schlessingrem poznal Charlottu Garrigue, dceru newyorského podnikatele. Zasnoubili se 10. srpna 1877 a po získání docentury z filozofie se vzali 15. března 1878. Již během studií psal odborné stati a studie. V letech 1879–1880 se stali rodiči Alice a Herberta.
Po rozdělení Univerzity Karlo-Ferdinandovy nastoupil Masaryk v Praze jako profesor. Svým kontroverzním přístupem ke studentům a kritikou katolické církve si v českém prostředí získal řadu odpůrců. I když uznával význam náboženství, požadoval reformu katolictví. V Praze si získal přátele mezi studenty a v okruhu revue Athenaeum, kterou založil.
Spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského vyvolal celonárodní aféru. Masaryk se postavil za jejich falzifikát a byl označen za vlastizrádce. To ho přivedlo k politické činnosti, kde spolupracoval s Josefem Kaizlem a Karlem Kramářem a formuloval politický směr realismu, prosazující „přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice“. Jeho názory šířila revue „Čas“. Koncem roku 1890 vstoupili do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později se jeho politická kariéra přerušila, mimo jiné kvůli rozrůstající se rodině – narodili se mu synové Jan a Olga.
Pokračoval v literární činnosti, psal studie a články, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a přispíval do časopisů „Naše doba“ a novin „Čas“.
Masarykovi vadila omezenost českého rozhledu a nacionalismus založený na nenávisti k Němcům, stejně jako antisemitismus. To se projevilo například jeho aktivitou v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s Hilsnerem.
Masaryk byl věřící člověk, ale uvítal vznik Volné myšlenky jako antiklerikálního hnutí.
Během první světové války se postavil za nezávislost českého národa a jeho vystoupení z Rakouska-Uherska. Ve své knize „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“ ospravedlňoval boj proti monarchii a předjímá budoucí spolupráci evropských států.
Pro dosažení samostatnosti se snažil zviditelnit český národ a přesvědčit velmoci o potřebě samostatného státu. Odešel do Ženevy, poté s Benešem do Francie, kde se k nim připojil Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a Benešovi svěřil situaci ve Francii. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde založil české a slovenské legie. Po vstupu USA do války se vydal přes Dálný Východ do Spojených států, aby ovlivnil prezidenta Wilsona, který původně chtěl zachovat rakouskou monarchii. V Americe zorganizoval kampaň na podporu samostatného státu.
Československo bylo uznáno a 14. listopadu 1918 byl Masaryk zvolen prvním prezidentem. 24. května 1934 byl zvolen počtvrté a naposledy, i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval a odešel na zámek v Lánech. Jeho smrt byla vnímána jako ztráta morální autority. Jeho heslo znělo: „Nebát se a nekrást“.
Source: panovníci.cz