Jan Martinec
1915 - 1995
česká
not rated
My rating
Dramatik, prozaik, autor reportáží, autobiografie a knih pro děti.
Vlastním jménem Martin Reach. Pocházel z pražské německo-židovské rodiny, kde otec působil jako obchodník. Jan Martinec absolvoval německé gymnázium (maturita 1934) a do roku 1937 působil jako herec a režisér v německých a českých kočovných divadlech a v pražské Urania. Do roku 1939 se věnoval i proletářskému ochotnickému divadlu a aktivitám v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V letech 1937 až do okupace byl vojákem, sloužil mimo jiné ve Vojenské nemocnici v Praze. V říjnu 1939 emigroval do Palestiny na turecké lodi Sakarya, kde nejprve devět měsíců pracoval jako dělník a v červnu 1940 byl internován. V červenci 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí a jako člen 200. protileteckého pluku a 1. tankové brigády sloužil v Palestině, Velké Británii a bojoval u Tobruku a v Dunquerque. (Demobilizován 15. srpna 1945). Po návratu do Československa pracoval jako referent pro ochotnické divadlo v Ústřední radě odborů (do 1948), ve Státní divadelní radě (1948–1950) a v Ústředí lidové tvořivosti v oboru divadelnictví. V letech 1952–1953 byl tajemníkem závodního klubu v ČKD Sokolovo, poté dva roky redaktorem ve Spolku přátel žehu. Od konce roku 1955 působil v Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti jako referent pro divadelní školení a v letech 1964–1966 jako dramaturg v Uměleckém souboru Ministerstva vnitra. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání a po úrazu (1968) v invalidním důchodu.
V letech 1944–1945 publikoval reportáže a glosy v exilových a vojenských periodikách Čechoslovák, Mladé Československo a Naše noviny. Po válce přispíval reportážemi, stati, divadelními glosami a povídkami do řady časopisů, včetně Lidové kultury, Lidových novin, Tvorby, Kultury a Literárních novin. Německy publikoval v Sinn und Form.
Napsal rozhlasové hry Tramp, Nedolíbal, Poslíček a Stopařka kamkoli (s Danou Millerovou) a televizní scénář Odhalení jednoho spiknutí.
Výjimečně používal pseudonymu Jan Bartol a šifer JM a jm.
Od 50. let se věnoval psaní divadelních her s brannou a politickou tematikou, později se zabýval morální problematikou soudnictví. Jako divadelní publicista se zaměřoval na estrádní divadlo a nové dramatické formy, prosazoval spojení ideologických postulátů a divadelního představení.
O svých zážitcích z exilu a zahraničního odboje psal nejprve v časopiseckých reportážích, později ve knihách pro mládež Útěk před žlutou hvězdou a Bloudění v kruhu a nakonec v rozsáhlé próze Bastard, která byla brzy po vydání zakázána. V této knize se zabýval vztahem jedince a společnosti a ironicky a expresivně vylíčil atmosféru předválečné Prahy a vlastní válečné zkušenosti.
Martinec se také věnoval sběru a adaptacím židovských anekdot, které zpracoval do sbírky Potkal Kohn Rabínoviče.
Vlastním jménem Martin Reach. Pocházel z pražské německo-židovské rodiny, kde otec působil jako obchodník. Jan Martinec absolvoval německé gymnázium (maturita 1934) a do roku 1937 působil jako herec a režisér v německých a českých kočovných divadlech a v pražské Urania. Do roku 1939 se věnoval i proletářskému ochotnickému divadlu a aktivitám v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V letech 1937 až do okupace byl vojákem, sloužil mimo jiné ve Vojenské nemocnici v Praze. V říjnu 1939 emigroval do Palestiny na turecké lodi Sakarya, kde nejprve devět měsíců pracoval jako dělník a v červnu 1940 byl internován. V červenci 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí a jako člen 200. protileteckého pluku a 1. tankové brigády sloužil v Palestině, Velké Británii a bojoval u Tobruku a v Dunquerque. (Demobilizován 15. srpna 1945). Po návratu do Československa pracoval jako referent pro ochotnické divadlo v Ústřední radě odborů (do 1948), ve Státní divadelní radě (1948–1950) a v Ústředí lidové tvořivosti v oboru divadelnictví. V letech 1952–1953 byl tajemníkem závodního klubu v ČKD Sokolovo, poté dva roky redaktorem ve Spolku přátel žehu. Od konce roku 1955 působil v Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti jako referent pro divadelní školení a v letech 1964–1966 jako dramaturg v Uměleckém souboru Ministerstva vnitra. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání a po úrazu (1968) v invalidním důchodu.
V letech 1944–1945 publikoval reportáže a glosy v exilových a vojenských periodikách Čechoslovák, Mladé Československo a Naše noviny. Po válce přispíval reportážemi, stati, divadelními glosami a povídkami do řady časopisů, včetně Lidové kultury, Lidových novin, Tvorby, Kultury a Literárních novin. Německy publikoval v Sinn und Form.
Napsal rozhlasové hry Tramp, Nedolíbal, Poslíček a Stopařka kamkoli (s Danou Millerovou) a televizní scénář Odhalení jednoho spiknutí.
Výjimečně používal pseudonymu Jan Bartol a šifer JM a jm.
Od 50. let se věnoval psaní divadelních her s brannou a politickou tematikou, později se zabýval morální problematikou soudnictví. Jako divadelní publicista se zaměřoval na estrádní divadlo a nové dramatické formy, prosazoval spojení ideologických postulátů a divadelního představení.
O svých zážitcích z exilu a zahraničního odboje psal nejprve v časopiseckých reportážích, později ve knihách pro mládež Útěk před žlutou hvězdou a Bloudění v kruhu a nakonec v rozsáhlé próze Bastard, která byla brzy po vydání zakázána. V této knize se zabýval vztahem jedince a společnosti a ironicky a expresivně vylíčil atmosféru předválečné Prahy a vlastní válečné zkušenosti.
Martinec se také věnoval sběru a adaptacím židovských anekdot, které zpracoval do sbírky Potkal Kohn Rabínoviče.
Source: slovnikceskeliteratury.cz