Marie Majerová
1882 - 1967
česká
not rated
My rating
Marie Majerová, rozená Marie Bartošová (1. února 1882, Úvaly – 16. ledna 1967, Praha), byla česká komunistická novinářka, překladatelka a spisovatelka.
Narodila se v Úvalech u Prahy. Po smrti otce se její matka provdala za vojenského vysloužilce A. Majera, jehož příjmení Marie přijala jako své spisovatelské jméno. Rodina se usadila v Kročehlavech u Kladna, kde otčím pracoval v místních hutích.
Marie Majerová absolvovala měšťanskou školu v Kladně a poté rok pracovala jako služebná v Budapešti. Po návratu se uplatnila jako písařka v Praze a zároveň se samostudium a účastí na kulturním a politickém životě mezi dělnickou mládeží dále vzdělávala.
Nějaký čas žila s manželem ve Vídni, kde působil jako redaktor českých Dělnických listů. Později využila příležitosti k pobytu v Paříži, kde příležitostně navštěvovala přednášky na Sorbonně.
Po návratu do vlasti se věnovala politické práci a žurnalistice. Nejprve působila v sociální demokracii, od roku 1921 byla členkou KSČ, kterou dočasně opustila v roce 1929 a po druhé světové válce se do ní znovu vrátila.
Pracovala jako redaktorka Rudého práva, kde psala i pro děti, a dále v Ženském listu, Právu lidu, Dělnických listech a týdeníku Čin. Překládala z francouzštiny, němčiny a ruštiny a spolupracovala s filmem a rozhlasem. V roce 1940 byla přijata za řádnou členku České akademie věd a umění.
V období německé okupace nemohla publikovat. Po válce se vrátila k literární a novinářské činnosti a byla oceněna titulem národního umělce (1947). Získala Řád práce (1954), Řád republiky (1957) a Řád Klementa Gottwalda (1962) a v roce 1955 obdržela Státní cenu Klementa Gottwalda.
Její dílo se zaměřuje na problematiku špatného postavení žen a dívek, a to na psychologické, etické i milostné úrovni. Děj se odehrává v prostředí maloměšťáctví, buržoazie a třídního boje. V počátcích psala především povídky, později i romány. I v knihách pro děti se objevují budovatelské myšlenky a téma těžkého postavení ženy.
Narodila se v Úvalech u Prahy. Po smrti otce se její matka provdala za vojenského vysloužilce A. Majera, jehož příjmení Marie přijala jako své spisovatelské jméno. Rodina se usadila v Kročehlavech u Kladna, kde otčím pracoval v místních hutích.
Marie Majerová absolvovala měšťanskou školu v Kladně a poté rok pracovala jako služebná v Budapešti. Po návratu se uplatnila jako písařka v Praze a zároveň se samostudium a účastí na kulturním a politickém životě mezi dělnickou mládeží dále vzdělávala.
Nějaký čas žila s manželem ve Vídni, kde působil jako redaktor českých Dělnických listů. Později využila příležitosti k pobytu v Paříži, kde příležitostně navštěvovala přednášky na Sorbonně.
Po návratu do vlasti se věnovala politické práci a žurnalistice. Nejprve působila v sociální demokracii, od roku 1921 byla členkou KSČ, kterou dočasně opustila v roce 1929 a po druhé světové válce se do ní znovu vrátila.
Pracovala jako redaktorka Rudého práva, kde psala i pro děti, a dále v Ženském listu, Právu lidu, Dělnických listech a týdeníku Čin. Překládala z francouzštiny, němčiny a ruštiny a spolupracovala s filmem a rozhlasem. V roce 1940 byla přijata za řádnou členku České akademie věd a umění.
V období německé okupace nemohla publikovat. Po válce se vrátila k literární a novinářské činnosti a byla oceněna titulem národního umělce (1947). Získala Řád práce (1954), Řád republiky (1957) a Řád Klementa Gottwalda (1962) a v roce 1955 obdržela Státní cenu Klementa Gottwalda.
Její dílo se zaměřuje na problematiku špatného postavení žen a dívek, a to na psychologické, etické i milostné úrovni. Děj se odehrává v prostředí maloměšťáctví, buržoazie a třídního boje. V počátcích psala především povídky, později i romány. I v knihách pro děti se objevují budovatelské myšlenky a téma těžkého postavení ženy.
Source: spisovatele.cz, cs.wikipedia.org