Josef Svatopluk Machar
1864 - 1942
česká
not rated
My rating
Josef Svatopluk Machar (29. února 1864 Kolín – 17. března 1942 Praha, psal také pod jmény Antonín Rousek a Leo Leonhardi) byl český úředník a významný literát – básník, prozaik a fejetonista. Patřil k prvním představitelům české moderny.
Autor nepoužíval všechna svá křestní jména, Josef Jan Svatopluk František Maxmilian.
Narodil se v rodině mlynáře a dětství strávil na různých místech ve Středních Čechách. Vystudoval gymnázium v Praze a po vojenské službě, kterou absolvoval v roce 1899, nastoupil do Ústavu pro pozemkový úvěr ve Vídni. Do Čech se natrvalo vrátil až po první světové válce, v roce 1918.
Aktivně se zapojoval do českého kulturního života, publikoval v časopisech Herbenova Času a Masarykovy Naší doby a udržoval přátelské vztahy s Aloisem Jiráskem a T. G. Masarykem. Významně se podílel na literárních sporech mladé generace 90. let 19. století.
Založil a byl mluvčím České moderny, která v roce 1895 vydala svůj Manifest. Tato skupina prosazovala svobodu tvorby a individuality, odmítala obecné ideje a dogmata starší generace.
V roce 1916 byl krátce uvězněn kvůli čtyřem básním ze sbírky Krůpěje. Po návratu do Prahy působil do roku 1924 jako generální inspektor armády. Zklamán vývojem v nově vzniklé republice se této funkce vzdal a s T. G. Masarykem se rozešel. Následně publikoval své kritické názory v periodikách s extrémně pravicovým zaměřením.
Autor nepoužíval všechna svá křestní jména, Josef Jan Svatopluk František Maxmilian.
Narodil se v rodině mlynáře a dětství strávil na různých místech ve Středních Čechách. Vystudoval gymnázium v Praze a po vojenské službě, kterou absolvoval v roce 1899, nastoupil do Ústavu pro pozemkový úvěr ve Vídni. Do Čech se natrvalo vrátil až po první světové válce, v roce 1918.
Aktivně se zapojoval do českého kulturního života, publikoval v časopisech Herbenova Času a Masarykovy Naší doby a udržoval přátelské vztahy s Aloisem Jiráskem a T. G. Masarykem. Významně se podílel na literárních sporech mladé generace 90. let 19. století.
Založil a byl mluvčím České moderny, která v roce 1895 vydala svůj Manifest. Tato skupina prosazovala svobodu tvorby a individuality, odmítala obecné ideje a dogmata starší generace.
V roce 1916 byl krátce uvězněn kvůli čtyřem básním ze sbírky Krůpěje. Po návratu do Prahy působil do roku 1924 jako generální inspektor armády. Zklamán vývojem v nově vzniklé republice se této funkce vzdal a s T. G. Masarykem se rozešel. Následně publikoval své kritické názory v periodikách s extrémně pravicovým zaměřením.
Source: spisovatele.cz