Rudolf Luskač
1899 - 1971
česká
not rated
My rating
Rudolf Luskač (21. 12. 1899 – 26. 6. 1971) byl český spisovatel, romanopisec a povídkář.
Narodil se v Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) v rodině technického úředníka. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Prahy, kde Luskač absolvoval reálné gymnázium a dva roky lesnické akademie v Zákupech (1917–18). Po vojenské službě na Slovensku, kde pomáhal komunistům při útěku po porážce Maďarské republiky rad, byl v roce 1921 zatčen a emigroval do Saska. V Tharandu vystudoval Vysokou školu lesnickou (1926).
V roce 1927 odjel do SSSR, kde zpočátku pracoval jako inženýr-mechanizátor lesního průmyslu v Karelii a od roku 1932 jako vedoucí Lenigradského státního trustu lesního hospodářství. V roce 1941 vstoupil do prvního československého armádního sboru a s ním se v roce 1945 vrátil do Prahy. V armádě zůstal do roku 1950, kdy byl zatčen, ale po krátkém věznění propuštěn a začal pracovat v redakci Světa sovětů. V letech 1951–63 byl zaměstnán v oddělení sovětských poradců na ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu (od roku 1960 v oddělení přidružené výroby a myslivosti Správy lesního hospodářství ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství) a jako odborný tlumočník Rady vzájemné hospodářské pomoci. Od roku 1963 se věnoval spisovatelské činnosti profesionálně.
Od poloviny 20. let publikoval v německých časopisech lovecké příběhy a fejetony, například v Rote Fahne. Jeho první prozaické knihy vyšly v SSSR rusky: *Cesta v ledu* (1932) a *Karelské léto* (1933). Spolupracoval s Československou televizí (seriál ostravského studia *Lovy beze zbraně*) a Československým rozhlasem. Přispíval do periodik *Svět sovětů* (1964 zde na pokračování *Na loveckých stezkách SSSR*), *Svobodné slovo* (1967 zde na pokračování *Odkaz lovce tajgy*) a *Zemědělské noviny* (1979 zde na pokračování *Revír bez hranic*). V reedicích z 80. let literárně upravoval jeho texty Jiří Sedláček.
Luskačovy prózy se blíží dokumentární literatuře díky reportážním a cestopisným prvkům, stejně jako nenápadnému jazyku a stylu. Inspirací pro jeho tradičně pojaté, často dobrodružné lovecké povídky byly především autorovy zkušenosti z lesů Karelie, sibiřské tajgy, turkmenských a kazachstánských stepí Sovětského svazu. Detailní popisy lovu různých druhů zvěře (od ptáků a ryb až po kance, vlka, rysa, losa, medvěda či tygra) jsou doprovázeny lyrickými popisy přírody v různých ročních obdobích a poukazy na potřebu její ochrany. Základní dějovou osu jednoduše komponovaných románů, většinou zasazených do Karelie, tvoří průhledné detektivní (*Odkaz lovce tajgy*) nebo špionážní zápletky (*Bílá straka*, *Jedovaté žihadlo*), zachycující boj s nepřáteli sovětské moci. Apriorní výchovné cíle a autorova komunistická orientace jsou patrné z přístupu k sovětským reáliím a ze schematismu charakteristik postav oddaných myšlenkám socialismu.
Narodil se v Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) v rodině technického úředníka. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Prahy, kde Luskač absolvoval reálné gymnázium a dva roky lesnické akademie v Zákupech (1917–18). Po vojenské službě na Slovensku, kde pomáhal komunistům při útěku po porážce Maďarské republiky rad, byl v roce 1921 zatčen a emigroval do Saska. V Tharandu vystudoval Vysokou školu lesnickou (1926).
V roce 1927 odjel do SSSR, kde zpočátku pracoval jako inženýr-mechanizátor lesního průmyslu v Karelii a od roku 1932 jako vedoucí Lenigradského státního trustu lesního hospodářství. V roce 1941 vstoupil do prvního československého armádního sboru a s ním se v roce 1945 vrátil do Prahy. V armádě zůstal do roku 1950, kdy byl zatčen, ale po krátkém věznění propuštěn a začal pracovat v redakci Světa sovětů. V letech 1951–63 byl zaměstnán v oddělení sovětských poradců na ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu (od roku 1960 v oddělení přidružené výroby a myslivosti Správy lesního hospodářství ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství) a jako odborný tlumočník Rady vzájemné hospodářské pomoci. Od roku 1963 se věnoval spisovatelské činnosti profesionálně.
Od poloviny 20. let publikoval v německých časopisech lovecké příběhy a fejetony, například v Rote Fahne. Jeho první prozaické knihy vyšly v SSSR rusky: *Cesta v ledu* (1932) a *Karelské léto* (1933). Spolupracoval s Československou televizí (seriál ostravského studia *Lovy beze zbraně*) a Československým rozhlasem. Přispíval do periodik *Svět sovětů* (1964 zde na pokračování *Na loveckých stezkách SSSR*), *Svobodné slovo* (1967 zde na pokračování *Odkaz lovce tajgy*) a *Zemědělské noviny* (1979 zde na pokračování *Revír bez hranic*). V reedicích z 80. let literárně upravoval jeho texty Jiří Sedláček.
Luskačovy prózy se blíží dokumentární literatuře díky reportážním a cestopisným prvkům, stejně jako nenápadnému jazyku a stylu. Inspirací pro jeho tradičně pojaté, často dobrodružné lovecké povídky byly především autorovy zkušenosti z lesů Karelie, sibiřské tajgy, turkmenských a kazachstánských stepí Sovětského svazu. Detailní popisy lovu různých druhů zvěře (od ptáků a ryb až po kance, vlka, rysa, losa, medvěda či tygra) jsou doprovázeny lyrickými popisy přírody v různých ročních obdobích a poukazy na potřebu její ochrany. Základní dějovou osu jednoduše komponovaných románů, většinou zasazených do Karelie, tvoří průhledné detektivní (*Odkaz lovce tajgy*) nebo špionážní zápletky (*Bílá straka*, *Jedovaté žihadlo*), zachycující boj s nepřáteli sovětské moci. Apriorní výchovné cíle a autorova komunistická orientace jsou patrné z přístupu k sovětským reáliím a ze schematismu charakteristik postav oddaných myšlenkám socialismu.
Source: www.slovnikceskeliteratury.cz