Amálie Kutinová
1898 - 1965
česká
not rated
My rating
Amálie Kutinová, rozená Tauberová (22. června 1898, Rouchovany – 30. března 1965, Vrchlabí), byla moravská spisovatelka a farmaceutka, nejvíce známá díky své šestidílné knižní sérii o Gabře a Málince. Byla matkou české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové.
Narodila se v Rouchovanech u Moravského Krumlova jako desáté dítě učitele Jana Taubera a jeho ženy Amálie, rozené Matějíčkové z Brumova. V roce 1902 se rodina přestěhovala do Štítné nad Vláří, kde Amálie v letech 1904 až 1908 navštěvovala obecnou školu.
Po otcově nemoci, způsobené mrtvicí při hašení požáru ve Štítné, a jeho následném odchodu do penze se rodina v roce 1908 přesunula do Valašské Meziříčí, kde Amálie se svými sestrami studovala gymnázium. Po otcově smrti, když jí bylo jedenáct let, čelila její matka těžké situaci s výchovou dětí. V roce 1916 Amálie složila maturitní zkoušku a nastoupila na povinnou praxi do lékárny v Táboře, kde prožila první světovou válku. Po válce dokončila studium na farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pracovala jako magistra farmacie v různých městech (Praha, Karlovy Vary, Křinec u Nymburka).
V roce 1920 se provdala za Ing. Jana Kutinu a zapojila se do práce v jeho nakladatelství, které se zaměřovalo na publikace pro tělovýchovné organizace, školství a kulturní potřeby. Po roce 1948 jí bylo znemožněno pokračovat ve spisovatelské činnosti, proto se věnovala sběru krkonošského folklóru a pohádek.
Poslední desetiletí života strávila ve Vrchlabí u své dcery Marie Kubátové, která v ní našla inspiraci jak v profesi farmaceutky, tak ve spisovatelství a sběratelství.
Amálie Kutinová je autorkou tří zpěvníků dětských písní zhudebněných Jaroslavem Křičkou, řady článků a přednášek. V rukopisech zůstaly její nedokončené práce: *Hrdinové Kerkonoš*, *Lhačky a poudačky* a *Pohádky babičky Vávrové*.
Za svou literární tvorbu, zejména za sérii *Gabra a Málinka*, byla v roce 1949 jmenována čestnou občankou Štítné nad Vláří, kterou tímto dílem proslavila a považovala za svůj domov. Ve městě je po ní pojmenována ulice.
Zemřela ve Vrchlabí 30. března 1965 ve věku 67 let a byla pohřbena na venkovském hřbitově v Horních Štěpanicích, v kraji, který inspiroval její písně a pohádky.
Narodila se v Rouchovanech u Moravského Krumlova jako desáté dítě učitele Jana Taubera a jeho ženy Amálie, rozené Matějíčkové z Brumova. V roce 1902 se rodina přestěhovala do Štítné nad Vláří, kde Amálie v letech 1904 až 1908 navštěvovala obecnou školu.
Po otcově nemoci, způsobené mrtvicí při hašení požáru ve Štítné, a jeho následném odchodu do penze se rodina v roce 1908 přesunula do Valašské Meziříčí, kde Amálie se svými sestrami studovala gymnázium. Po otcově smrti, když jí bylo jedenáct let, čelila její matka těžké situaci s výchovou dětí. V roce 1916 Amálie složila maturitní zkoušku a nastoupila na povinnou praxi do lékárny v Táboře, kde prožila první světovou válku. Po válce dokončila studium na farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pracovala jako magistra farmacie v různých městech (Praha, Karlovy Vary, Křinec u Nymburka).
V roce 1920 se provdala za Ing. Jana Kutinu a zapojila se do práce v jeho nakladatelství, které se zaměřovalo na publikace pro tělovýchovné organizace, školství a kulturní potřeby. Po roce 1948 jí bylo znemožněno pokračovat ve spisovatelské činnosti, proto se věnovala sběru krkonošského folklóru a pohádek.
Poslední desetiletí života strávila ve Vrchlabí u své dcery Marie Kubátové, která v ní našla inspiraci jak v profesi farmaceutky, tak ve spisovatelství a sběratelství.
Amálie Kutinová je autorkou tří zpěvníků dětských písní zhudebněných Jaroslavem Křičkou, řady článků a přednášek. V rukopisech zůstaly její nedokončené práce: *Hrdinové Kerkonoš*, *Lhačky a poudačky* a *Pohádky babičky Vávrové*.
Za svou literární tvorbu, zejména za sérii *Gabra a Málinka*, byla v roce 1949 jmenována čestnou občankou Štítné nad Vláří, kterou tímto dílem proslavila a považovala za svůj domov. Ve městě je po ní pojmenována ulice.
Zemřela ve Vrchlabí 30. března 1965 ve věku 67 let a byla pohřbena na venkovském hřbitově v Horních Štěpanicích, v kraji, který inspiroval její písně a pohádky.
Source: http://www.antikvariatperla.cz