Karel Kukal (* 22. listopadu 1927) je český skaut a bývalý politický vězeň.
Narodil se v Praze v rodině obchodníka a studoval na gymnáziu. Po roce 1945 byl členem mládežnické organizace Národně socialistické strany. Po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, podílel se na vydávání časopisu a šíření protirežimových letáků před volbami v roce 1948. Byl zatčen a v procesu navázaném na případ Milana Choca odsouzen k sedmi letům vězení za spolčování proti republice, velezradu a pokus o útěk. Celkem byl vězněn od 11. června 1948 do 10. května 1962.
V říjnu 1951 se účastnil hromadného útěku jedenácti vězňů z jáchymovských uranových dolů u Horního Slavkova. Útěk se nepodařil a Karel Kukal byl druhý den s dalšími chycen u Stanovic. Byl odsouzen k dalšímu 25letému trestu. Z jedenácti útěkářů přežili pouze Karel Kukal a Zdeněk Štich, ostatní byli buď zastřeleni při útěku, nebo odsouzeni k trestu smrti. Na svobodu se dostal až díky amnestii v roce 1962. V roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde se stal jedním ze zakladatelů exilového skautingu.
O útěcích z jáchymovských lágrů napsal knihu Deset křížů. V současnosti žije ve švýcarském Bernu.
V roce 2002 obdržel od prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství.
Source: http://cs.wikipedia.org