Ladislav Klíma
1878 - 1928
česká
not rated
My rating
Ladislav Klíma byl filozofickým spisovatelem a prozaikem, patřil k nejvýraznějším a zároveň nejsložitějším postavám české kultury období kolem první světové války.
Narodil se v rodině úředníka a politika, jehož otec sympatizoval s T. G. Masarykem.
Vzdělání zahájil v roce 1889 na gymnáziu v Domažlicích, ale v roce 1895 byl vyloučen ze všech škol v Rakousku-Uhersku za urážku habsburské dynastie, kterou se dopustil ve školní práci. Na otcovo přání pokračoval ve studiu v Záhřebu, které po půl roce opustil a vrátil se domů.
Následně žil tři roky s otcem na jeho usedlosti v Modřanech u Prahy. Po dosažení plnoletosti obdržel dědictví po matce a sestře, které mu zajistilo nezávislou existenci. Po otcově smrti v roce 1909 mu dědictví, byť ho kvůli své nezkušenosti z velké části ztratil, umožnilo pokračovat v životě.
Od roku 1918 publikoval v časopisech jako Tribuna, České slovo, Právo lidu, Filozofický ruch, Pramen a Tvorba. Kromě psaní se občas věnoval příležitostným pracím, například jako řidič nebo hlídač.
Klímu hluboce ovlivnila filozofie Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho, která ho dovedla k pesimistickému pohledu na život. Na rozdíl od mnoha filozofů, kteří podobné myšlenky pouze teoretizovali, Klíma je skutečně žil, smířil se s chudobou a samotou, a věřil, že jen tak může rozvinout svůj duchovní potenciál.
Několik let se Klíma pod vlivem své filozofie vážně zabýval myšlenkou na sebevraždu, aby ověřil hranici mezi životem a smrtí. K tomuto kroku se nakonec neodhodlal, ale s touto tematikou experimentoval ve svých literárních dílech, včetně tří her, které diktoval přítelkyni z nemocnice.
Ladislav Klíma zemřel na tuberkulózu, oslabený psychickým vypětím a nadměrným pitím alkoholu.
Narodil se v rodině úředníka a politika, jehož otec sympatizoval s T. G. Masarykem.
Vzdělání zahájil v roce 1889 na gymnáziu v Domažlicích, ale v roce 1895 byl vyloučen ze všech škol v Rakousku-Uhersku za urážku habsburské dynastie, kterou se dopustil ve školní práci. Na otcovo přání pokračoval ve studiu v Záhřebu, které po půl roce opustil a vrátil se domů.
Následně žil tři roky s otcem na jeho usedlosti v Modřanech u Prahy. Po dosažení plnoletosti obdržel dědictví po matce a sestře, které mu zajistilo nezávislou existenci. Po otcově smrti v roce 1909 mu dědictví, byť ho kvůli své nezkušenosti z velké části ztratil, umožnilo pokračovat v životě.
Od roku 1918 publikoval v časopisech jako Tribuna, České slovo, Právo lidu, Filozofický ruch, Pramen a Tvorba. Kromě psaní se občas věnoval příležitostným pracím, například jako řidič nebo hlídač.
Klímu hluboce ovlivnila filozofie Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho, která ho dovedla k pesimistickému pohledu na život. Na rozdíl od mnoha filozofů, kteří podobné myšlenky pouze teoretizovali, Klíma je skutečně žil, smířil se s chudobou a samotou, a věřil, že jen tak může rozvinout svůj duchovní potenciál.
Několik let se Klíma pod vlivem své filozofie vážně zabýval myšlenkou na sebevraždu, aby ověřil hranici mezi životem a smrtí. K tomuto kroku se nakonec neodhodlal, ale s touto tematikou experimentoval ve svých literárních dílech, včetně tří her, které diktoval přítelkyni z nemocnice.
Ladislav Klíma zemřel na tuberkulózu, oslabený psychickým vypětím a nadměrným pitím alkoholu.
Source: spisovatele.cz