Ivan Klíma
1931 - 2025
česká
not rated
My rating
Ivan Klíma, narozený jako Ivan Kauders 14. září 1931 v Praze, je český spisovatel a dramatik židovského původu, syn vynálezce Viléma Klímy, světově uznávaného odborníka na silnoproudé motory. V minulosti byl disidentem, spoluzakladatelem Obce spisovatelů v roce 1989 a předsedou českého PEN-klubu v letech 1990 až 1993.
V současnosti je společně s Milanem Kunděrou a Patrikem Ouředníkem jedním z nejvíce překládaných žijících českých autorů.
Během druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, odkud se dostal ve čtrnácti letech. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK, obor čeština a literární věda. Po ukončení studia v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel, kde se podílel i na Literárních novinách a Listech, až do jejich zrušení. V letech 1969 a 1970 pracoval v USA, po návratu mu však bylo znemožněno publikovat. Následujících dvacet let se živil jako svobodný spisovatel a vykonával dělnické profese. Kvůli svému „protisocialistickému“ postoji musel své knihy vydávat v samizdatu nebo v zahraničí, kde získal ocenění za díla Moje první lásky a Moje zlatá řemesla. Publikoval v časopisech Květen, Plamen, Host do domu a v exilovém Svědectví.
Klímova tvorba je rozsáhlá a žánrově pestrá, zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetony i knihy pro děti. Jeho prózy, zejména povídky a novely, se zabývají tématy lidské samoty a konfliktu jedince s mocenskými strukturami (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970).
V povídkách a románech z 70. a 80. let, kdy nesměl v Československu publikovat, se věnuje osudu spisovatele vytlačeného na okraj společnosti a staví proti bezpráví mravní sílu a lidskou důstojnost (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978, přepracovaný jako Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979, 1990; Moje první lásky, 1985, 1990; novela Láska a smetí, 1988, 1990).
Po roce 1989 vydal román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu, čekání na světlo (1995).
Jeho hry, jako Zámek (1964), Porota (1968), Cukrárna Myriam a Klára a dva páni (1968), vyjadřují odpor proti mocenské manipulaci a životní pasivitě.
Humor a lehkost charakterizují jeho tvorbu pro děti (Kokrhací hodiny, 1965; Markétin zvěřinec, 1990).
Významnou esejí je Karel Čapek (1962, přepracovaná 1965), která vyjadřuje autorův vztah k Čapkovu dílu a myšlenkám. Souborné vydání Spisů Ivana Klímy vychází od roku 1995 v nakladatelství Hynek.
Jeho dílo bylo přeloženo do 31 jazyků, čímž se Ivan Klíma řadí mezi nejznámější a nejvíce překládané české autory.
V současnosti je společně s Milanem Kunděrou a Patrikem Ouředníkem jedním z nejvíce překládaných žijících českých autorů.
Během druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, odkud se dostal ve čtrnácti letech. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK, obor čeština a literární věda. Po ukončení studia v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel, kde se podílel i na Literárních novinách a Listech, až do jejich zrušení. V letech 1969 a 1970 pracoval v USA, po návratu mu však bylo znemožněno publikovat. Následujících dvacet let se živil jako svobodný spisovatel a vykonával dělnické profese. Kvůli svému „protisocialistickému“ postoji musel své knihy vydávat v samizdatu nebo v zahraničí, kde získal ocenění za díla Moje první lásky a Moje zlatá řemesla. Publikoval v časopisech Květen, Plamen, Host do domu a v exilovém Svědectví.
Klímova tvorba je rozsáhlá a žánrově pestrá, zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetony i knihy pro děti. Jeho prózy, zejména povídky a novely, se zabývají tématy lidské samoty a konfliktu jedince s mocenskými strukturami (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970).
V povídkách a románech z 70. a 80. let, kdy nesměl v Československu publikovat, se věnuje osudu spisovatele vytlačeného na okraj společnosti a staví proti bezpráví mravní sílu a lidskou důstojnost (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978, přepracovaný jako Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979, 1990; Moje první lásky, 1985, 1990; novela Láska a smetí, 1988, 1990).
Po roce 1989 vydal román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu, čekání na světlo (1995).
Jeho hry, jako Zámek (1964), Porota (1968), Cukrárna Myriam a Klára a dva páni (1968), vyjadřují odpor proti mocenské manipulaci a životní pasivitě.
Humor a lehkost charakterizují jeho tvorbu pro děti (Kokrhací hodiny, 1965; Markétin zvěřinec, 1990).
Významnou esejí je Karel Čapek (1962, přepracovaná 1965), která vyjadřuje autorův vztah k Čapkovu dílu a myšlenkám. Souborné vydání Spisů Ivana Klímy vychází od roku 1995 v nakladatelství Hynek.
Jeho dílo bylo přeloženo do 31 jazyků, čímž se Ivan Klíma řadí mezi nejznámější a nejvíce překládané české autory.
Source: http://ld.johanesville.net/klima