Immanuel Kant
1724 - 1804
německá
not rated
My rating
Immanuel Kant (22. dubna 1724 – 12. února 1804) byl pruský filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední velký představitel osvícenství. Jeho myšlenky silně ovlivnily romantické a idealistické filozofy 19. století.
Celý život prožil v Královci ve východním Prusku (dnes Kaliningrad). Od roku 1740 studoval na místní univerzitě, kde v roce 1755 začal přednášet a v roce 1770 se stal profesorem. Logiku a metafyziku vyučoval až do roku 1797.
Narodil se v rodině pietistické křesťanky a řemenáře. Měl fyzické postižení a byl zastáncem přísné pruské disciplíny, kterou si sám sám uložil v podobě přesně dodržovaného denního režimu. Jako přednášející byl velmi oblíbený. Jeho přednášky byly živé a poutavé, o cizích zemích hovořil s přesvědčením, jako by je osobně navštívil. Nikdy se neoženil. Získal si popularitu nejen mezi studenty a obyvateli Královce, ale i u pruského panovníka, s nímž si dopisoval. Kant rád přijímal návštěvy, ale vždy v předem stanovený čas. Byl vtipný společník a bystrý pozorovatel. Obdivoval Rousseaua, a dokonce se rozčílil během jedné ze svých pravidelných procházek, když četl jeho knihu Emil čili o výchově – dílo ho zaujalo natolik, že si procházku prodloužil. Dodnes existuje tzv. Filosofova cesta, po které se Kant pravidelně procházel.
První svá díla psal latinsky. Jeho hlavní dílo, Kritika čistého rozumu, je napsáno německy, ale jeho styl je stále ovlivněn latinským myšlením. V této práci vlastně formuje moderní německý filozofický jazyk. Proto se Kritika čistého rozumu může zdát mnoha čtenářům obtížná a složitá. Přesto je dodnes považována za jedno z nejvýznamnějších děl filozofické literatury. Vzniká zde moderní filozofická epistemologie, tedy teorie poznání. Toto stylisticky náročné dílo je však velmi kvalitní a propracované. Kant si toho byl vědom a proto napsal Prolegomena, která měla usnadnit pochopení jeho myšlenek. Odmítal „dogmatický idealismus“ svých předchůdců a v duchu osvícenství vytvořil svou „kritickou filozofii“, kterou chápal jako kritiku myšlení s cílem zbavit se pověr, předsudků a nekontrolovaného „filozofování“. Tyto filozofické předpoklady ovlivnily i jeho vztah k idealistickému mysliteli Fichtemu. Kant se stal v Královci „atrakcí“, na kterou byli obyvatelé hrdí i po jeho smrti a město se díky němu proslavilo. Jeho konec byl smutný, neboť ke konci života měl potíže i se sestavením jednoduché věty. V některých kruzích je řazen k největším filozofům historie po boku Aristotela a Hegela.
Celý život prožil v Královci ve východním Prusku (dnes Kaliningrad). Od roku 1740 studoval na místní univerzitě, kde v roce 1755 začal přednášet a v roce 1770 se stal profesorem. Logiku a metafyziku vyučoval až do roku 1797.
Narodil se v rodině pietistické křesťanky a řemenáře. Měl fyzické postižení a byl zastáncem přísné pruské disciplíny, kterou si sám sám uložil v podobě přesně dodržovaného denního režimu. Jako přednášející byl velmi oblíbený. Jeho přednášky byly živé a poutavé, o cizích zemích hovořil s přesvědčením, jako by je osobně navštívil. Nikdy se neoženil. Získal si popularitu nejen mezi studenty a obyvateli Královce, ale i u pruského panovníka, s nímž si dopisoval. Kant rád přijímal návštěvy, ale vždy v předem stanovený čas. Byl vtipný společník a bystrý pozorovatel. Obdivoval Rousseaua, a dokonce se rozčílil během jedné ze svých pravidelných procházek, když četl jeho knihu Emil čili o výchově – dílo ho zaujalo natolik, že si procházku prodloužil. Dodnes existuje tzv. Filosofova cesta, po které se Kant pravidelně procházel.
První svá díla psal latinsky. Jeho hlavní dílo, Kritika čistého rozumu, je napsáno německy, ale jeho styl je stále ovlivněn latinským myšlením. V této práci vlastně formuje moderní německý filozofický jazyk. Proto se Kritika čistého rozumu může zdát mnoha čtenářům obtížná a složitá. Přesto je dodnes považována za jedno z nejvýznamnějších děl filozofické literatury. Vzniká zde moderní filozofická epistemologie, tedy teorie poznání. Toto stylisticky náročné dílo je však velmi kvalitní a propracované. Kant si toho byl vědom a proto napsal Prolegomena, která měla usnadnit pochopení jeho myšlenek. Odmítal „dogmatický idealismus“ svých předchůdců a v duchu osvícenství vytvořil svou „kritickou filozofii“, kterou chápal jako kritiku myšlení s cílem zbavit se pověr, předsudků a nekontrolovaného „filozofování“. Tyto filozofické předpoklady ovlivnily i jeho vztah k idealistickému mysliteli Fichtemu. Kant se stal v Královci „atrakcí“, na kterou byli obyvatelé hrdí i po jeho smrti a město se díky němu proslavilo. Jeho konec byl smutný, neboť ke konci života měl potíže i se sestavením jednoduché věty. V některých kruzích je řazen k největším filozofům historie po boku Aristotela a Hegela.
Source: spisovatele.cz