Vlasta Javořická (25. března 1890, Studená u Telče – 1. srpna 1979, Velký Újezd u Moravských Budějovic) byla česká spisovatelka, známá především svými romány a povídkami z venkovského života, v nichž se často objevují milostné příběhy.
Marie Barešová, provdaná Zezulková, se narodila v rodině lékaře. V jednadvaceti letech se provdala za účetního a vychovala šest dětí – pět vlastních a jedno sirotek. V roce 1912 se manželé přestěhovali do Tišnova, ale po neúspěšném podnikání se v roce 1916 vrátili do Studené, kde Vlasta Javořická žila až na výjimečné případy po zbytek života.
Její první povídka, Splněná tužba, vyšla v roce 1915 v Brněnských ilustrovaných listech. Následně publikovala v katolických kalendářích a regionálních novinách, později i v celostátních listech Československé strany lidové, například v deníku Lidová demokracie. Brzy začala vydávat i vlastní knihy. Psala romány pro dospělé i mládež, veršované pohádky, povídky a rozsáhlé vesnické kroniky. V období první republiky byla jednou z nejoblíbenějších autorek čtených na venkově. Pseudonym Vlasta Javořická si zvolila podle hory Javořice nedaleko jejího rodiště a jméno Vlasta symbolizovalo práci pro vlast.
Vlasta Javořická zemřela v roce 1979 ve Velkém Újezdu u Moravských Budějovic po mozkové mrtvici a byla pohřbena ve Studené. Obrovského zájmu o její dílo a masivního vydávání jejích knih, včetně dosud nepublikovaných rukopisů, se již nedočkala – k tomu došlo až po roce 1989, kdy do roku 2000 vyšly téměř všechny její práce ve velkých nákladech.
Source: http://www.slovnikceskeliterat...