Josef Jahoda

Narodil se 27. ledna 1872 v Německém Brodě, kde prožil své dětství a mládí. Jeho otcem byl krejčí Josef, literární talent však zdědil po matce Anně Jahodové, autorku Pověstí a zkazek královského města Německého Brodu a okolí. V letech 1882 až 1891 studoval na německobrodském gymnáziu, kde se již začal věnovat psaní. Po studiích krátce působil jako učitel na obecné škole ve Velkém Zdíkově a později pracoval jako novinář a osvětový pracovník, redigoval například Pravdu.

V roce 1899 se oženil s Annou Tučkovou a s ní se přestěhoval do Polánek u Třebechovic, kde vlastnil statek. Zde se až do své smrti 16. prosince 1946 věnoval hospodaření a literární tvorbě. Na jeho památku je v Havlíčkově Brodě (původně Německý Brod) pojmenována ulice.

Během svého života napsal téměř devadesát knih. Inspiraci pro své romány a povídky čerpal z osudů a charakterů obyčejných lidí, které dobře znal. Jeho hrdinové jsou často okrajové postavy společnosti, tuláci a lidé bez domova. V jeho dílech se často objevují motivy z rodného města, například v básnické sbírce Německobrodské motivy, kde popisuje události z jeho historie, a ve sbírce povídek Město 4000 obyvatelů. Vzpomínky na svá studentská léta na německobrodském gymnáziu zaznamenal do knihy Starý student vypravuje. Největšího uznání se mu dostalo románem Havlíčkův máj, který však vyšel knižně až po druhé světové válce.