David Irving
1938
britská
not rated
My rating
David John Cawdel Irving (* 24. března 1938, Hutton) je britský historik-samouk, publicista a spisovatel, který se specializuje na literaturu faktu o 2. světové válce a nacistickém Německu. Je známý svými kontroverzními názory, popíráním holocaustu a úmyslným falzifikováním historie. Autor je zhruba třiceti knih, mezi něž patří Zničení Drážďan (1963), Hitlerova válka (1977), Churchillova válka (1987) a Rommel - liška pouště (1999). Většinu svých děl napsal v angličtině, některé i v němčině.
Na konci 20. století prohrál soudní spor s historičkou Deborah Lipstadtovou a nakladatelstvím Penguin Books. Soud rozhodl, že Irving je popírač holocaustu, rasista, antisemita a notorický falšovatel historie. V Rakousku byl odsouzen a uvězněn za zpochybňování holocaustu a je považován za nežádoucí osobu v Německu, Rakousku, Itálii a Kanadě. Dříve zpochybňoval existenci plynových komor v Osvětimi, ale později svůj názor přehodnotil na základě studia sovětských archivů.
David Irving se narodil v roce 1938 v Huttonu v Británii. Jeho otec byl důstojníkem královského námořnictva a matka ilustrátorka. Po střední škole studoval přírodní vědy na Imperial College London a Londýnské univerzitě, ale studia nedokončil. Historii nestudoval formálně, ale věnuje se jí jako samouk. Během studií se angažoval v britských konzervativcích a v roce 1959 působil jako editor satirického časopisu Carnival Times, kde se například zastával apartheidu v Jihoafrické republice. Po ukončení studia rok pracoval jako dělník v železárnách Thyssen v Severním Porýní-Vestfálsku, kde se naučil německy, což později využil ve své práci. Následně se přestěhoval do Španělska, kde pracoval jako úředník na letecké základně.
V Německu se začal zajímat o německé dějiny a v letech 1959 až 1961 publikoval v Británii několik článků na toto téma. V roce 1962 napsal pro německý pravicový časopis Neue Illustrierte sérii 37 článků o bombardování Drážďan pod názvem Wie Deutschlands Städte starben (Jak umírala německá města). Tyto články se staly základem jeho první knihy The Destruction of Dresden (1963, Zkáza Drážďan), která se zabývá oprávněností spojeneckých náletů na Německo a Drážďany ke konci války. V prvním vydání knihy odhadoval počet obětí bombardování Drážďan na 100–250 tisíc, což bylo výrazně více než dříve publikované údaje. V pozdějších vydáních snížil tento odhad na 50–100 tisíc, zatímco současné odhady se pohybují mezi 25 a 35 tisíci obětí.
V listopadu 1963 se do jeho londýnského bytu vloupal aktivista Gerry Gable a jeho komplici, aby získali kompromitující materiály. Gable byl v lednu 1964 zatčen, přiznal se a byl odsouzen.
Irving následně napsal řadu knih zaměřených na období 2. světové války. Do konce 60. let vyšly knihy The Mare´s Nest (Tajné zbraně) o vývoji nacistických zázračných zbraní (1964), The Virus House o německém atomovém programu (1967), The death of General Sikorski o smrti předsedy polské exilové vlády (1967) a The Destruction of Convoy PQ 17 o neúspěšné spojenecké námořní operaci (1967).
V dalších letech vydal řadu biografií, například o Erwinu Rommelovi, Josefu Goebbelse, Hermannu Göringovi a Winstonu Churchillovi, a knihy Hitlerova válka, ve které se snažil vykreslit průběh války z Hitlerova pohledu a zpochybnil představu Hitlera jako všemocného diktátora. Napsal také knihu Nuremberg: The Last Battle (Norimberk: Poslední bitva) o Norimberském procesu.
Od 90. let příležitostně spolupracuje s kalifornským Institute for Historical Review.
DAVID IRVING A HOLOCAUST
V posledních letech se do popředí dostaly jeho názory na holocaust. Již v knize Hitlerova válka zastával názor, že Hitler konečné řešení židovské otázky nenaplánoval a do roku 1943 o jeho realizaci nevěděl. Ke konci 80. let a na počátku 90. let zastával názor, že v Osvětimi neexistovaly plynové komory, který později na základě studia sovětských archivů přehodnotil.
Jeho odpůrci ho označují za antisemitu a popírače holocaustu. Jeho dílo pozitivně hodnotí některé radikálně pravicové, neonacistické či antisemitské organizace, což je často používáno jako argument proti němu.
V roce 1995 prohrál soudní spor, ve kterém žaloval historičku Deboru Lipstadtovou za pomluvu, protože ho ve své knize Popírání holocaustu označila za popírače holocaustu a antisemitu. Soud jeho žalobu zamítl a potvrdil, že Irving je antisemita a popírač holocaustu, který vědomě a ideologicky motivovaně dezinterpretuje a manipuluje historické prameny. Soudní spor pro Irvinga znamenal finanční potíže a ztrátu důvěryhodnosti.
David Irving byl postupně označen za nežádoucí osobu v Kanadě, Německu a Itálii.
V roce 2005 byl v Rakousku zatčen a odsouzen na 3 roky vězení za popírání holocaustu, i když dříve odvolal svá tvrzení o neexistenci plynových komor. V prosinci 2006 byl propuštěn předčasně.
Proti uvěznění Irvinga se postavila řada zastánců svobody slova, včetně Deborah Lipstadtové.
V roce 2007 se účastnil Mezinárodního knižního veletrhu ve Varšavě, kde propagoval své knihy a obhajoval tezi, že Hitler nevěděl nic o holocaustu. Byl však z veletrhu vykázán, což ostře kritizoval a označil to za nedostatek svobody slova v Polsku.
Na konci 20. století prohrál soudní spor s historičkou Deborah Lipstadtovou a nakladatelstvím Penguin Books. Soud rozhodl, že Irving je popírač holocaustu, rasista, antisemita a notorický falšovatel historie. V Rakousku byl odsouzen a uvězněn za zpochybňování holocaustu a je považován za nežádoucí osobu v Německu, Rakousku, Itálii a Kanadě. Dříve zpochybňoval existenci plynových komor v Osvětimi, ale později svůj názor přehodnotil na základě studia sovětských archivů.
David Irving se narodil v roce 1938 v Huttonu v Británii. Jeho otec byl důstojníkem královského námořnictva a matka ilustrátorka. Po střední škole studoval přírodní vědy na Imperial College London a Londýnské univerzitě, ale studia nedokončil. Historii nestudoval formálně, ale věnuje se jí jako samouk. Během studií se angažoval v britských konzervativcích a v roce 1959 působil jako editor satirického časopisu Carnival Times, kde se například zastával apartheidu v Jihoafrické republice. Po ukončení studia rok pracoval jako dělník v železárnách Thyssen v Severním Porýní-Vestfálsku, kde se naučil německy, což později využil ve své práci. Následně se přestěhoval do Španělska, kde pracoval jako úředník na letecké základně.
V Německu se začal zajímat o německé dějiny a v letech 1959 až 1961 publikoval v Británii několik článků na toto téma. V roce 1962 napsal pro německý pravicový časopis Neue Illustrierte sérii 37 článků o bombardování Drážďan pod názvem Wie Deutschlands Städte starben (Jak umírala německá města). Tyto články se staly základem jeho první knihy The Destruction of Dresden (1963, Zkáza Drážďan), která se zabývá oprávněností spojeneckých náletů na Německo a Drážďany ke konci války. V prvním vydání knihy odhadoval počet obětí bombardování Drážďan na 100–250 tisíc, což bylo výrazně více než dříve publikované údaje. V pozdějších vydáních snížil tento odhad na 50–100 tisíc, zatímco současné odhady se pohybují mezi 25 a 35 tisíci obětí.
V listopadu 1963 se do jeho londýnského bytu vloupal aktivista Gerry Gable a jeho komplici, aby získali kompromitující materiály. Gable byl v lednu 1964 zatčen, přiznal se a byl odsouzen.
Irving následně napsal řadu knih zaměřených na období 2. světové války. Do konce 60. let vyšly knihy The Mare´s Nest (Tajné zbraně) o vývoji nacistických zázračných zbraní (1964), The Virus House o německém atomovém programu (1967), The death of General Sikorski o smrti předsedy polské exilové vlády (1967) a The Destruction of Convoy PQ 17 o neúspěšné spojenecké námořní operaci (1967).
V dalších letech vydal řadu biografií, například o Erwinu Rommelovi, Josefu Goebbelse, Hermannu Göringovi a Winstonu Churchillovi, a knihy Hitlerova válka, ve které se snažil vykreslit průběh války z Hitlerova pohledu a zpochybnil představu Hitlera jako všemocného diktátora. Napsal také knihu Nuremberg: The Last Battle (Norimberk: Poslední bitva) o Norimberském procesu.
Od 90. let příležitostně spolupracuje s kalifornským Institute for Historical Review.
DAVID IRVING A HOLOCAUST
V posledních letech se do popředí dostaly jeho názory na holocaust. Již v knize Hitlerova válka zastával názor, že Hitler konečné řešení židovské otázky nenaplánoval a do roku 1943 o jeho realizaci nevěděl. Ke konci 80. let a na počátku 90. let zastával názor, že v Osvětimi neexistovaly plynové komory, který později na základě studia sovětských archivů přehodnotil.
Jeho odpůrci ho označují za antisemitu a popírače holocaustu. Jeho dílo pozitivně hodnotí některé radikálně pravicové, neonacistické či antisemitské organizace, což je často používáno jako argument proti němu.
V roce 1995 prohrál soudní spor, ve kterém žaloval historičku Deboru Lipstadtovou za pomluvu, protože ho ve své knize Popírání holocaustu označila za popírače holocaustu a antisemitu. Soud jeho žalobu zamítl a potvrdil, že Irving je antisemita a popírač holocaustu, který vědomě a ideologicky motivovaně dezinterpretuje a manipuluje historické prameny. Soudní spor pro Irvinga znamenal finanční potíže a ztrátu důvěryhodnosti.
David Irving byl postupně označen za nežádoucí osobu v Kanadě, Německu a Itálii.
V roce 2005 byl v Rakousku zatčen a odsouzen na 3 roky vězení za popírání holocaustu, i když dříve odvolal svá tvrzení o neexistenci plynových komor. V prosinci 2006 byl propuštěn předčasně.
Proti uvěznění Irvinga se postavila řada zastánců svobody slova, včetně Deborah Lipstadtové.
V roce 2007 se účastnil Mezinárodního knižního veletrhu ve Varšavě, kde propagoval své knihy a obhajoval tezi, že Hitler nevěděl nic o holocaustu. Byl však z veletrhu vykázán, což ostře kritizoval a označil to za nedostatek svobody slova v Polsku.
Source: cs.wikipedia.org