Aldous Huxley
1894 - 1963
britská
not rated
My rating
Aldous Leonard Huxley (26. července 1894 – 22. listopadu 1963) byl britský spisovatel a filosof. Pocházel z prominentní intelektuální rodiny – jeho otec byl synem biologa Thomase Henryho Huxleyho, který přispěl k teorii evoluce, a matka byla sestrou spisovatelky Humphrey Wardové a neteří básníka Matthewa Arnolda.
Huxleyho rodinné zázemí a výchova silně ovlivnily jeho tvorbu. Jak poznamenal jeho přítel Gerald Heard, předkové na něj přenesli „tíhu intelektuální autority a morálních závazků“. Toto napětí mezi autoritou a svobodou se odráží například v jeho románu Konec civilizace, kde je třídní struktura ještě rigidnější než v tehdejší Anglii, a je biologicky, chemicky i psychologicky navržena. Vládnoucí třída v románu věří, že má právo činit lidi šťastnými, i za cenu potlačení lásky a svobody.
Huxley se již od dětství odlišoval od svého okolí – zvýšenou pozorností, inteligencí a jistou nadřazeností. Přestože byl respektován a milován, v Konci civilizace vyjádřil pocit odcizení skrze postavy Bernarda Marxe a Helmholtze Watsona, kteří se cítí být odlišní od svých vrstevníků. Huxley věřil, že duševní dědictví činí každého jedince jedinečným, a právě jedinečnost je základem svobody. Stejně jako jeho rodina cítil morální závazek bojovat proti představě, že štěstí lze dosáhnout prostřednictvím třídního útlaku.
Významnou událostí v jeho životě byla smrt matky na rakovinu v 14 letech. O dva roky později téměř oslepl, ale zrak se mu částečně obnovil, což mu umožnilo úspěšně dokončit studia na Oxfordu. Kvůli zhoršenému zraku se nemohl zúčastnit války ani věnovat vědecké práci, ale vědě zůstal nakloněn a často ji reflektoval ve svých dílech. Jeho zájem o vizuální stránku věcí se projevoval i v jeho raných novellách, které připomínaly filmové scénáře, a později se stal scénáristou.
Na Oxfordu se seznámil s významnými literáty, jako byli Lytton Strachey a Bertrand Russell, a spřátelil se s D. H. Lawrencem. V roce 1916 vydal svou první knihu, sbírku básní, a o tři roky později se oženil s Belgičankou Marií Nys. V roce 1920 se jim narodil syn Matthew Huxley. V letech 1925–1926 cestovali po světě, navštívili Indii a Spojené Státy. Zkušenosti z fašistické Itálie, kde Benito Mussolini prosazoval politiku kontroly porodnosti, ho inspirovaly k napsání Konce civilizace, který dokončil za pouhé tři měsíce v roce 1931, po vydání svého prvního bestselleru Point Counter Point.
Konec civilizace, často srovávaný s Orwellovým 1984, vznikl ještě před nástupem Hitlera k moci a Stalinova teroru. Huxley se nesnažil zobrazit diktaturu a teror jako hlavní motiv, ale spíše zkoumat potenciální nebezpečí utopických systémů.
V roce 1937 se Huxleyovi přestěhovali do Spojených Států a v roce 1938 začal pracovat jako scénárista v Hollywoodu. Podílel se na adaptaci Pýchy a předsudku, kde hrál mladý Laurence Olivier. Zbytek života strávil převážně v Kalifornii, kterou karikoval ve svém románu After Many a Summer Dies the Swan.
V roce 1946 napsal předmluvu ke Konci civilizace a antologii filosofických esejů s názvem The Perennial Philosophy. V roce 1958 vydal Brave New World Revisited, sbírku esejů o aktuálních problémech a potenciálních rizicích Konce civilizace.
V 50. letech se proslavil svým zájmem o psychedelické látky, zejména LSD, které několikrát experimentálně užíval pod lékařským dohledem. Tyto zkušenosti zpracoval v knihách Brány vnímání (1954) a Nebe a Peklo (1956), které některé čtenáře inspirovaly k experimentování s drogami, i přes Huxleyho varování. Dalším dílem na toto téma byl Ostrov (1962), který představuje protiklad Konce civilizace – svět, kde se LSD používá v náboženských obřadech.
Huxley ve svých knihách vždy upřednostňoval myšlenky před postavami a dějem. Někteří kritici ho proto považovali za lepšího esejistu než romanopisce, nicméně jeho romány, zejména Konec civilizace, zůstávají jeho nejčtenějšími díly.
Jeho manželka Marie zemřela v roce 1955 a o rok později se oženil s Laurou Archerovou. Zemřel 22. listopadu 1963, ve stejný den, kdy byl zavražděn prezident John F. Kennedy. Jeho ostatky byly zpopelněny a pohřbeny v hrobě jeho rodičů v Anglii.
Huxleyho rodinné zázemí a výchova silně ovlivnily jeho tvorbu. Jak poznamenal jeho přítel Gerald Heard, předkové na něj přenesli „tíhu intelektuální autority a morálních závazků“. Toto napětí mezi autoritou a svobodou se odráží například v jeho románu Konec civilizace, kde je třídní struktura ještě rigidnější než v tehdejší Anglii, a je biologicky, chemicky i psychologicky navržena. Vládnoucí třída v románu věří, že má právo činit lidi šťastnými, i za cenu potlačení lásky a svobody.
Huxley se již od dětství odlišoval od svého okolí – zvýšenou pozorností, inteligencí a jistou nadřazeností. Přestože byl respektován a milován, v Konci civilizace vyjádřil pocit odcizení skrze postavy Bernarda Marxe a Helmholtze Watsona, kteří se cítí být odlišní od svých vrstevníků. Huxley věřil, že duševní dědictví činí každého jedince jedinečným, a právě jedinečnost je základem svobody. Stejně jako jeho rodina cítil morální závazek bojovat proti představě, že štěstí lze dosáhnout prostřednictvím třídního útlaku.
Významnou událostí v jeho životě byla smrt matky na rakovinu v 14 letech. O dva roky později téměř oslepl, ale zrak se mu částečně obnovil, což mu umožnilo úspěšně dokončit studia na Oxfordu. Kvůli zhoršenému zraku se nemohl zúčastnit války ani věnovat vědecké práci, ale vědě zůstal nakloněn a často ji reflektoval ve svých dílech. Jeho zájem o vizuální stránku věcí se projevoval i v jeho raných novellách, které připomínaly filmové scénáře, a později se stal scénáristou.
Na Oxfordu se seznámil s významnými literáty, jako byli Lytton Strachey a Bertrand Russell, a spřátelil se s D. H. Lawrencem. V roce 1916 vydal svou první knihu, sbírku básní, a o tři roky později se oženil s Belgičankou Marií Nys. V roce 1920 se jim narodil syn Matthew Huxley. V letech 1925–1926 cestovali po světě, navštívili Indii a Spojené Státy. Zkušenosti z fašistické Itálie, kde Benito Mussolini prosazoval politiku kontroly porodnosti, ho inspirovaly k napsání Konce civilizace, který dokončil za pouhé tři měsíce v roce 1931, po vydání svého prvního bestselleru Point Counter Point.
Konec civilizace, často srovávaný s Orwellovým 1984, vznikl ještě před nástupem Hitlera k moci a Stalinova teroru. Huxley se nesnažil zobrazit diktaturu a teror jako hlavní motiv, ale spíše zkoumat potenciální nebezpečí utopických systémů.
V roce 1937 se Huxleyovi přestěhovali do Spojených Států a v roce 1938 začal pracovat jako scénárista v Hollywoodu. Podílel se na adaptaci Pýchy a předsudku, kde hrál mladý Laurence Olivier. Zbytek života strávil převážně v Kalifornii, kterou karikoval ve svém románu After Many a Summer Dies the Swan.
V roce 1946 napsal předmluvu ke Konci civilizace a antologii filosofických esejů s názvem The Perennial Philosophy. V roce 1958 vydal Brave New World Revisited, sbírku esejů o aktuálních problémech a potenciálních rizicích Konce civilizace.
V 50. letech se proslavil svým zájmem o psychedelické látky, zejména LSD, které několikrát experimentálně užíval pod lékařským dohledem. Tyto zkušenosti zpracoval v knihách Brány vnímání (1954) a Nebe a Peklo (1956), které některé čtenáře inspirovaly k experimentování s drogami, i přes Huxleyho varování. Dalším dílem na toto téma byl Ostrov (1962), který představuje protiklad Konce civilizace – svět, kde se LSD používá v náboženských obřadech.
Huxley ve svých knihách vždy upřednostňoval myšlenky před postavami a dějem. Někteří kritici ho proto považovali za lepšího esejistu než romanopisce, nicméně jeho romány, zejména Konec civilizace, zůstávají jeho nejčtenějšími díly.
Jeho manželka Marie zemřela v roce 1955 a o rok později se oženil s Laurou Archerovou. Zemřel 22. listopadu 1963, ve stejný den, kdy byl zavražděn prezident John F. Kennedy. Jeho ostatky byly zpopelněny a pohřbeny v hrobě jeho rodičů v Anglii.
Source: ld.johanesville.net