Tomáš Hrubý

Po studiích na gymnáziích v Třeboni a Jindřichově Hradci zahájil studium matematiky, fyziky a astronomie na pražské univerzitě. Po roce se však zaměřil na klasickou filologii, kterou dokončil v roce 1908 doktorátem s disertací Posouzení soudnictví athénského za války peloponéské. Od roku 1907 působil jako učitel v Praze a v letech 1909–1934 na gymnáziu ve Dvoře Králové, kde vyučoval češtinu a klasické jazyky. Od roku 1927 zde zastával funkci ředitele. V roce 1934 byl jmenován ředitelem Reformního reálného gymnázia v Praze-Dejvicích a od roku 1924 působil jako okresní školní inspektor pro královéhradecký okres. Po roce 1948 odešel do důchodu a žil v Praze. Byl bratrancem českého a vídeňského spisovatele Václava Hrubého. Pro školství zpracoval a přeložil dvě díla Plutarcha. Věnoval se psaní románů různých žánrů – humoresek (Pytlácké spády, 1911), sociálního románu z amerického prostředí (Nahoře i dole, 1930), studentského románu (Od jara k létu, 1932) a románu budovatelského (O velkou věc, 1950). Největšího úsilí však věnoval tvorbě sci-fi románů.

Jeho pět sci-fi románů představuje významné dílo, které je důležité jak z hlediska literární formy, tak obsahu. Z českých spisovatelů před válkou se nejvíce přiblížil tvorbě H. G. Wellse, kterým byl zřejmě inspirován.