Ivan Hrbek
1923 - 1993
česká
not rated
My rating
PhDr. Ivan Hrbek, CSc. (20. června 1923 Praha – 20. března 1993 Praha) byl český orientalista, historik a překladatel z arabštiny. Narodil se jako syn československého legionáře a generála Jaroslava Hrbka. V letech 1945–1950 studoval semitskou filologii a dějiny islámu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem profesora F. Tauera. V roce 1950 získal titul PhDr. a v roce 1961 vědeckou hodnost CSc.
Od roku 1953 působil v Orientálním ústavu a zde setrval až do konce života. Vedle toho přednášel dějiny Afriky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a také jako hostující profesor na univerzitách v Maroku, Ghaně, Senegalu, Německu a Velké Británii. Jeho práce z něj učinily výraznou autoritu a světově uznávaného vědce.
Jeho vědecký zájem se soustředil na oblast islámských dějin, již v rané fázi prozkoumal v nepublikované doktorské disertaci o soukromém a rodinném životě proroka Muhammada. Vrcholem jeho práce v této oblasti je moderní překlad Koránu do češtiny, doplněný rozsáhlou studií a komentářem. V 50. letech se věnoval arabsko-slovanským vztahům a publikoval studie o Slovanech ve Fátimovské říši a o arabských cestovatelích v Rusku a Uhrách.
Od 60. let se jeho vědecká činnost rozšířila o africké dějiny. Vedl přípravu dvoudílných Dějin Afriky, kde napsal kapitoly o dějinách Maghribu, Súdánu a subsaharské Afriky. Podílel se na projektu Fontes Africae Historiae a stal se členem mezinárodního vědeckého výboru UNESCO pro přípravu monumentální osmisvazkové publikace Histoire générale de l'Afrique. Přispíval také do Cambridge History of Africa a Encyclopaedia of Islam, a vydal geograficko-politické přehledy o Maroku, SAR a Libyi. V 70. letech se v publikacích Orientálního ústavu věnoval palestinské otázce a úloze islámu v politice.
Významným přínosem k české kultuře a vzdělanosti je jeho rozsáhlá překladatelská činnost. Přeložil a komentoval díla arabských filozofů (Ibn Tufajl), cestovatelů (Ibn Battúta), historiků (Ibn Chaldún, Mascúdí) i moderních autorů (Šarkáwí, Táhá Husajn, Kanafání).
V mládí konvertoval k islámu a přijal muslimské jméno Ahmed. V období druhé světové války přispíval do časopisu Hlas, vydávaného českými muslimy, a v letech 1945–1955 fakticky vykonával funkci předsedy Muslimské náboženské obce pro Československo.
Od roku 1953 působil v Orientálním ústavu a zde setrval až do konce života. Vedle toho přednášel dějiny Afriky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a také jako hostující profesor na univerzitách v Maroku, Ghaně, Senegalu, Německu a Velké Británii. Jeho práce z něj učinily výraznou autoritu a světově uznávaného vědce.
Jeho vědecký zájem se soustředil na oblast islámských dějin, již v rané fázi prozkoumal v nepublikované doktorské disertaci o soukromém a rodinném životě proroka Muhammada. Vrcholem jeho práce v této oblasti je moderní překlad Koránu do češtiny, doplněný rozsáhlou studií a komentářem. V 50. letech se věnoval arabsko-slovanským vztahům a publikoval studie o Slovanech ve Fátimovské říši a o arabských cestovatelích v Rusku a Uhrách.
Od 60. let se jeho vědecká činnost rozšířila o africké dějiny. Vedl přípravu dvoudílných Dějin Afriky, kde napsal kapitoly o dějinách Maghribu, Súdánu a subsaharské Afriky. Podílel se na projektu Fontes Africae Historiae a stal se členem mezinárodního vědeckého výboru UNESCO pro přípravu monumentální osmisvazkové publikace Histoire générale de l'Afrique. Přispíval také do Cambridge History of Africa a Encyclopaedia of Islam, a vydal geograficko-politické přehledy o Maroku, SAR a Libyi. V 70. letech se v publikacích Orientálního ústavu věnoval palestinské otázce a úloze islámu v politice.
Významným přínosem k české kultuře a vzdělanosti je jeho rozsáhlá překladatelská činnost. Přeložil a komentoval díla arabských filozofů (Ibn Tufajl), cestovatelů (Ibn Battúta), historiků (Ibn Chaldún, Mascúdí) i moderních autorů (Šarkáwí, Táhá Husajn, Kanafání).
V mládí konvertoval k islámu a přijal muslimské jméno Ahmed. V období druhé světové války přispíval do časopisu Hlas, vydávaného českými muslimy, a v letech 1945–1955 fakticky vykonával funkci předsedy Muslimské náboženské obce pro Československo.
Source: Wikipedie