Rudolf Höss

Narodil se 25. listopadu 1900 v Baden-Badenu v silně katolické rodině. Jeho otcem byl Franz Xaver Höss, matkou Paulina Specková. Otec kladl důraz na přísnou poslušnost, vycházející z jeho náboženského přesvědčení a předchozích vojenských zkušeností. Rudolf byl vychováván k bezpodmínečnému plnění příkazů starších a nadřízených. Po vypuknutí první světové války nastoupil dobrovolně do nemocnice, kde ošetřoval zraněné vojáky. Přestože si otec přál, aby se stal knězem, Rudolf vstoupil po jeho smrti dobrovolně do armády. 1. srpna 1916 se přidal k 21. pluku bádenských dragounů, ve kterém dříve sloužili i jeho otec a děd. Během války bojoval v Turecku, Iráku a Palestině a získal Železný kříž I. a II. třídy. V roce 1917 mu zemřela matka. Po návratu domů zjistil, že příbuzní si rozdělili majetek, protože předpokládali jeho kněžské povolání a zasvěcený život sester v klášteře. Strýc mu odmítl poskytnout finanční prostředky na jiné studium, a tak se Rudolf stal členem Freikorpsu, kde působil v Pobaltí, Horním Slezsku a Porúří.

Nacistická éra

V roce 1922 vystoupil z katolické církve a krátce poté vstoupil do NSDAP (členské číslo 3 240). V roce 1923 byl odsouzen za vraždu Waltra Kadowa k desetiletému vězení, ale po šesti letech byl propuštěn na základě amnestie. Po návratu z vězení mu trvalo, než se přizpůsobil nové situaci, ale pomohli mu známí z NSDAP, kteří ho nabádali k odjezdu do zahraničí nebo k práci v bojových jednotkách strany. Höss se však rozhodl pro zemědělství. Spolupracoval se Svazem Artamanů, rolnickým hnutím, které usilovalo o život v souladu s přírodou a propagovalo myšlenky sociálního darwinismu a nadřazenosti germánské rasy (mezi jeho členy patřil například Heinrich Himmler). Zde poznal i svou budoucí ženu, Hedwigu Henselovou, s níž se oženil v roce 1929 a měl s ní pět dětí.

V roce 1934 ho Himmler přesvědčil, aby vstoupil do SS. Stal se členem SS-Totenkopfverbände a v prosinci byl převelen do koncentračního tábora Dachau. Zpočátku sloužil jako strážce, později jako velitel bloku. Zde se seznámil s přísnou výukou Theodora Eickeho, který zdůrazňoval, aby strážci považovali všechny vězně za nepřátele státu a jednali s nimi odpovídajícím způsobem.

V roce 1938 získal hodnost SS-Hauptsturmführera a byl převelen do KL Sachsenhausen, kde působil jako adjutant velitele tábora a později jako vedoucí tábora.

Poprvé navštívil Osvětim 18. dubna 1940 jako člen komise, která posuzovala vhodnost místa pro zřízení koncentračního tábora. 4. května 1940 byl Himmlerem oficiálně jmenován velitelem nově budovaného tábora Auschwitz, kde měl dohlížet na jeho výstavbu. Původně velel táboru Auschwitz I – Stammlager, který se později výrazně rozšířil (zejména o Auschwitz II-Birkenau a Auschwitz III-Monowitz a řadu pobočných táborů). V prvních letech byl tábor určen především pro polské politické vězně. V roce 1941 ho Himmler pověřil přeměnou Auschwitz na největší vyhlazovací tábor. V rámci studia metod vražd navštívil vyhlazovací tábor v Treblince. V září 1941, během Hössovy nepřítomnosti v Auschwitz, Karl Fritzsch experimentoval s vražděním obětí pomocí cyklonu B. Höss později v Birkenau koordinoval výstavbu moderních plynových komor s krematorii.

Höss velel táboru až do listopadu 1943, kdy se tábory v Birkenau a Monowicích staly samostatnými jednotkami s vlastními veliteli. Jeho nástupci ve vedení vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau byli Friedrich Hartjenstein a Josef Kramer, v kmenovém táboře Arthur Liebenhenschel a Richard Baer, Monowicím velel Heinrich Schwarz. Od 1. prosince 1943 se Höss stal vedoucím odboru DI na Inspekci koncentračních táborů, kde působil až do května 1945.

V květnu 1944 se do Auschwitz vrátil, aby pomáhal s Akcí Höss – likvidací asi 400 000 maďarských Židů.

Smrt

Dopaden byl 11. března 1946 Brity, svědčil u norimberského procesu s Ernstem Kaltenbrunnerem a poté byl předán k soudu do Varšavy. Tam byl odsouzen k trestu smrti a oběšen na symbolickém místě – na šibenici za krematoriem číslo jedna v Osvětimi.