Paulus Hochgatterer

Paulus Hochgatterer si získal uznání literární kritiky, zvláště poté, co se začal věnovat psaní detektivních románů. I ti kritici, kteří k detektivce přistupují spíše jako k nenáročnému žánru, u jeho dvou dosavadních knih narazili na znepokojivé téma „každodennosti zla“ či „děsivé idyly“. Témata, jako jsou zločiny nacistů a zneužívání dětí, kterým se Hochgatterer ve svých románech věnuje, oprávněně budí hrůzu. Čtenáři, kteří detektivní literaturu tolik neprozkoumali, jsou nadšeni a domnívají se, že Hochgatterer píše „více než jen detektivky“. Odborníci ho však kritizují za to, že se příliš „vyhýbá konkrétnosti“ (Thomas Wörtche).

Konkrétnost však může být pouze zdánlivá. Lidské poznání je vždy nejisté. To zjišťují oba protagonisté, dětský psychiatr Raffael Horn a komisař Ludwig Kovacs, které Hochgatterer vysílá do děje. Jeho romány jsou subtilní a otevřené příběhy o právu, pořádku a odhalování. V jejich centru nestojí ani zločin, ani obnova narušeného pořádku, ale selhání – a to i přes snahu a inteligenci společensky odpovědných hlavních postav. Na konci nenajdeme objasnění, ale pochybnosti: Co získáme, když donutíme traumatizované dítě vypovídat o svém násilníkovi (Sladkost života, 2006)? Co vlastně je pořádek a kdo ho definuje?

Paulus Hochgatterer napsal povídky, romány a populárně-naučné knihy, za které získal řadu literárních ocenění, včetně Německé ceny za detektivku v roce 2007. Jemu samotnému je lhostejné, zda je jeho tvorba řazena do žánru detektivky, nebo ne. Po náročném dni nechce číst ani psát nudné knihy.