not rated
My rating
Joe Hloucha, vlastním jménem Josef Hloucha (4. září 1881, Podkováň – 13. června 1957, Praha), byl český japanolog, spisovatel, cestovatel a sběratel umění.
Narodil se v roce 1881 v Podkováňi jako třetí z devíti dětí pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny. V rodině ztratili čtyři děti v útlém věku; Joe měl starší sestru Annu, bratra Karla a dva mladší sourozence, Jiřího a Jiřinu. Vychodil základní školu v Libochovicích, kam se rodina přestěhovala v roce 1885, a pokračoval na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze, kam se rodina v roce 1895 přesunula. Po dvouletém studiu na obchodní akademii a ročním kurzu účetnictví se připravoval na úřednickou kariéru.
Od mládí ho ovlivňoval strýc, spisovatel a cestovatel Josef Kořenský, jehož dílo Cesta kolem světa v něm probudilo touhu po cestování. Vzorem se mu stali Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se osobně seznámil.
Přestože otec chtěl, aby syn pokračoval v rodinné tradici a převzal pivovar „U sv. Tomáše“, Joe Hloucha nastoupil do Náprstkova muzea, kde se věnoval třídění japonských a afrických sbírek. Tím se prohluboval jeho zájem o východní kultury a začal se samostudiem učit japonštinu. Ještě před první cestou do Japonska v roce 1906 napsal román Sakura ve vichřici, který byl interpretován jako jeho osobní příběh, ačkoli se jednalo o fikci. Právě tato cesta do Japonska určila směr jeho dalšího života. Úřednické povinnosti vykonával jen občas, věnoval se především psaní, cestování a sběratelství. V Japonsku mu pomáhali Češi žijící v zemi, například architekt Jan Letzel a ing. Karel Jan Hora s manželkou Fukou Takemoto, která ovládala češtinu.
Do časopisu Český svět přispíval články o japonském umění a psal beletristická díla z japonského prostředí s autobiografickými prvky (Vzpomínky na Japonsko, Moje „Paní Chrysanthema“, Japonečky, Dopisy neznámého), v nichž se zaměřoval na postavení ženy v japonské společnosti. Literárně zpracovával také japonské mýty, legendy a pohádky.
Pro financování cest si nechal vyplatit otcovský podíl z rodinného majetku. Procestoval Japonsko, země Dálného východu, většinu Evropy i severní Afriku a během cest rozšiřoval své sbírky uměleckých a etnografických předmětů z Japonska, Afriky, Oceánie, Thajska, Barmy, Vietnamu, Tibetu a Persie.
Své sbírky představil na několika výstavách v Čechách a věnoval se osvětové a přednáškové činnosti. Jako poradce pro mimoevropské umění spolupracoval s galeriemi, muzei a aukčními síněmi ve Vídni, Paříži, Hamburku, Berlíně a dalších městech. Jeho znalosti se uplatnily i v architektuře ve spolupráci s Janem Kotěrou a V.M. Havlem a ve výtvarné oblasti s Otakarem Štáflem. Spolu s bratrem Karlem vytvořili japonskou čajovnu „Jokohama“ na Jubilejní výstavě v roce 1908, která se po skončení výstavy přesunula do Paláce Lucerna a stala se populárním pražským místem.
V roce 1924 zakoupil vilu v Roztokách u Prahy, kterou nechal upravit v japonském stylu a pojmenoval ji „Sakura“. Po návratu z cesty kolem světa v roce 1926, včetně druhé návštěvy Japonska, se dostal do finančních potíží, vilu prodal a vrátil se do Prahy. V prosinci 1930 rozprodal část svých sbírek v aukci v Berlíně.
Další část sbírek odkoupila v roce 1943 Náprstkova muzea a Zemské muzeum v Praze. Po roce 1948 se Joe Hloucha neúspěšně snažil prodat státu zbývající sbírky, které nakonec v roce 1955 daroval výměnou za doživotní penzi. Po jeho smrti byla část japonské knižní pozůstalosti odevzdána do Orientálního ústavu a později převedena do Orientální sbírky Národní galerie v Praze. Zbytek odborné literatury byl rozprodán do antikvariátů.
Joe Hloucha zemřel v Praze 13. června 1957 a byl pohřben na vinohradském hřbitově.
O životě a cestách Joe Hlouchy napsal František Šmejkal knihu Milenec Nipponu aneb Tři lásky Joe Hlouchy.
Narodil se v roce 1881 v Podkováňi jako třetí z devíti dětí pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny. V rodině ztratili čtyři děti v útlém věku; Joe měl starší sestru Annu, bratra Karla a dva mladší sourozence, Jiřího a Jiřinu. Vychodil základní školu v Libochovicích, kam se rodina přestěhovala v roce 1885, a pokračoval na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze, kam se rodina v roce 1895 přesunula. Po dvouletém studiu na obchodní akademii a ročním kurzu účetnictví se připravoval na úřednickou kariéru.
Od mládí ho ovlivňoval strýc, spisovatel a cestovatel Josef Kořenský, jehož dílo Cesta kolem světa v něm probudilo touhu po cestování. Vzorem se mu stali Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se osobně seznámil.
Přestože otec chtěl, aby syn pokračoval v rodinné tradici a převzal pivovar „U sv. Tomáše“, Joe Hloucha nastoupil do Náprstkova muzea, kde se věnoval třídění japonských a afrických sbírek. Tím se prohluboval jeho zájem o východní kultury a začal se samostudiem učit japonštinu. Ještě před první cestou do Japonska v roce 1906 napsal román Sakura ve vichřici, který byl interpretován jako jeho osobní příběh, ačkoli se jednalo o fikci. Právě tato cesta do Japonska určila směr jeho dalšího života. Úřednické povinnosti vykonával jen občas, věnoval se především psaní, cestování a sběratelství. V Japonsku mu pomáhali Češi žijící v zemi, například architekt Jan Letzel a ing. Karel Jan Hora s manželkou Fukou Takemoto, která ovládala češtinu.
Do časopisu Český svět přispíval články o japonském umění a psal beletristická díla z japonského prostředí s autobiografickými prvky (Vzpomínky na Japonsko, Moje „Paní Chrysanthema“, Japonečky, Dopisy neznámého), v nichž se zaměřoval na postavení ženy v japonské společnosti. Literárně zpracovával také japonské mýty, legendy a pohádky.
Pro financování cest si nechal vyplatit otcovský podíl z rodinného majetku. Procestoval Japonsko, země Dálného východu, většinu Evropy i severní Afriku a během cest rozšiřoval své sbírky uměleckých a etnografických předmětů z Japonska, Afriky, Oceánie, Thajska, Barmy, Vietnamu, Tibetu a Persie.
Své sbírky představil na několika výstavách v Čechách a věnoval se osvětové a přednáškové činnosti. Jako poradce pro mimoevropské umění spolupracoval s galeriemi, muzei a aukčními síněmi ve Vídni, Paříži, Hamburku, Berlíně a dalších městech. Jeho znalosti se uplatnily i v architektuře ve spolupráci s Janem Kotěrou a V.M. Havlem a ve výtvarné oblasti s Otakarem Štáflem. Spolu s bratrem Karlem vytvořili japonskou čajovnu „Jokohama“ na Jubilejní výstavě v roce 1908, která se po skončení výstavy přesunula do Paláce Lucerna a stala se populárním pražským místem.
V roce 1924 zakoupil vilu v Roztokách u Prahy, kterou nechal upravit v japonském stylu a pojmenoval ji „Sakura“. Po návratu z cesty kolem světa v roce 1926, včetně druhé návštěvy Japonska, se dostal do finančních potíží, vilu prodal a vrátil se do Prahy. V prosinci 1930 rozprodal část svých sbírek v aukci v Berlíně.
Další část sbírek odkoupila v roce 1943 Náprstkova muzea a Zemské muzeum v Praze. Po roce 1948 se Joe Hloucha neúspěšně snažil prodat státu zbývající sbírky, které nakonec v roce 1955 daroval výměnou za doživotní penzi. Po jeho smrti byla část japonské knižní pozůstalosti odevzdána do Orientálního ústavu a později převedena do Orientální sbírky Národní galerie v Praze. Zbytek odborné literatury byl rozprodán do antikvariátů.
Joe Hloucha zemřel v Praze 13. června 1957 a byl pohřben na vinohradském hřbitově.
O životě a cestách Joe Hlouchy napsal František Šmejkal knihu Milenec Nipponu aneb Tři lásky Joe Hlouchy.
Source: česká wikipedie