Alexander Hess

Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze byl v červnu 1916 odveden a nastoupil jako jednoroční dobrovolník k Infanterie-Regiment Nr. 88. Od října 1916 velel četě na ruské a od dubna 1917 na italské frontě, kde byl dvakrát zraněn. Válku ukončil v hodnosti poručíka a velitele protiplynové jednotky. Po návratu z fronty studoval strojní inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. V červnu 1919 vstoupil dobrovolně do armády a sloužil jako velitel čety 71. pěšího pluku domácího vojska v Nových Hradech a Žilině.

V květnu 1920 přešel k letectvu, absolvoval kurz pro letecké pozorovatele a působil u Letecké roty 1 v Olomouci, patřící k Leteckému pluku 2. V létě 1924 dokončil pilotní a stíhací kurz ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu a byl zařazen k Letce 33. V září 1924 se přesunul k Letce 2 Leteckého pluku 1 ve Kbelích, kde od února 1925 postupně velel Letkám 32, 34, 11 a 36, a zároveň se účastnil činnosti leteckého détachementu v Komboru. V červnu 1928 se znovu stal velitelem Letky 11, od března 1929 velel Letce 10, od října 1929 Letce 2 a od března 1931 byl velitelem cvičné letky Leteckého pluku 1 Tomáše Garrigue Masaryka ve Kbelích. V březnu 1934 se stal výcvikovým referentem na III. odboru Ministerstva národní obrany. V červenci 1936 reprezentoval Československo jako velitel letecké výpravy na XI. letních olympijských hrách v Berlíně a v červenci a srpnu 1937 na IV. mezinárodním leteckém závodě v Curychu. Po absolvování kurzu pro velitele oddílů a vojskových těles v Praze byl v prosinci 1937 jmenován velitelem peruti Leteckého pluku 4 v Pardubicích, kde během branné pohotovosti na podzim 1938 velel Polní peruti III/4 a dosáhl hodnosti majora letectva.

Po okupaci českých zemí byl v létě 1939 převeden k zemské správě, ale v lednu 1940 odešel do exilu. Přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Francie, kde vstoupil do československých vojenských jednotek. Krátce působil jako referent III. odboru Vojenské správy a od poloviny dubna 1940 neoficiálně velel československým pilotům v Chestres, kde se přeučovali na francouzskou techniku. V červnu 1940 se zúčastnil bojů ve Francii v rámci Escadrille Légere de Défense Chartres. Po francouzské kapitulaci se dostal na lodi Arry Scheffer do Velké Británie. Zde byl 12. července 1940 jmenován velitelem 310. stíhací peruti v Duxfordu, které velel během bitvy o Británii až do 28. února 1941. Jeho podřízení do konce roku 1940 dosáhli 40 jistých, 11 pravděpodobných sestřelů a šesti poškozených nepřátelských letadel, přičemž sami ztratili čtyři piloty. On sám dosáhl dvou jistých sestřelů v jediném dni, 31. srpna 1940. Počátkem března 1941 byl jmenován styčným důstojníkem u Fighter Command v Betley Priory a obdržel britskou hodnost Group Captain. V lednu 1942 se stal vedoucím Úřadu leteckého přidělence ve Washingtonu, kde se podílel na náboru dobrovolníků, propagoval úspěchy československého letectva (v roce 1943 vydal knihu Byli jsme v bitvě o Anglii), působil jako styčný důstojník při 111th Operational Training Unit na Bahamách a koncem roku vedl československou delegaci při vzniku Mezinárodní organizace civilního letectví v Chicagu.

V září 1945 se stal vedoucím Úřadu leteckého přidělence v Ottavě. V březnu 1946 se vrátil do Československa a stal se přednostou Studijní skupiny při Velitelství letectva Ministerstva národní obrany v Praze. Od listopadu 1946 velel letectvu Vojenské oblasti 2 a v červnu 1947 se stal velitelem Leteckého sboru II. Po únoru 1948 byl komunisty odvolán z funkce a v červnu 1948 pensionován. Ve stejné době odešel do exilu do Spojených států amerických, kde působil jako technický poradce letecké společnosti Pan American World Airways a na podzim 1965 odešel na odpočinek. Po smrti byly jeho ostatky pohřbeny na československém oddělení vojenského hřbitova v Brookwoodu. V září 1991 mu byla udělena hodnost generálmajora in memoriam.