not rated
My rating
Bc. Pavel Josefovič Hejátko (* 30. září 1975 v Rakovníku) je český básník, spisovatel, publicista a novinář, zároveň písničkář a performer.
Narodil se jako jedináček v Rakovníku. Jeho matka byla učitelka na základní škole, později dlouholetá zástupkyně ředitelky a učitelka v mateřské školce. Politicky se neangažovala, nebyla členkou žádné strany, ale vždy projevovala loajalitu k systému. Na základní škole učila český jazyk a dějepis. V 90. letech 20. století pracoval jako státní zaměstnanec na Městském úřadě v Rakovníku a nyní vede odbytové oddělení ve společnosti Procter & Gamble, rovněž v Rakovníku. Jeho otec byl agronom a zootechnik, později absolvoval VŠZ a studium na VŠP(VUML) v Praze přerušil v roce 1989. Před rokem 1989 pracoval jako agronom v JZD Jinošov u Náměště nad Oslavou. Od 80. let 20. století byl jedním z vedoucích představitelů tzv. „Fóra“, oblastní buňky KSČ v Třebíči, byl politicky uvědomělý a zásadový. Zároveň pomáhal dětem přátel a známých dostat se na vysokou školu, i když nesplňovaly standardní kritéria. Ani po roce 1989 se nevzdal stranického průkazu a svou příslušnost projevoval, byť spíše pasivně. V roce 1992 zrenovoval rodinný statek, který získal zpět v restituci, a proměnil ho v pekárnu, která funguje a prosperuje již 15 let.
Po narození se Pavel Hejátko s matkou přestěhoval za otcem do malé vesnice Zahrádka u Náměště nad Oslavou. Po čtyřech letech společného manželství rodičů došlo k rozvodu a následnému stěhování do garsonky v Náměšti nad Oslavou. Zde nastoupil do školky a později na první stupeň základní školy. Kvůli osamocenosti měl problémy v kolektivu a ve všech zájmových kroužcích. Často dostával dvojky z chování kvůli „hyperaktivitě“ a nesoustředěnosti, ale prospěch byl výborný – do 6. třídy samá vyznamenání. Umělecké nadání prozatím neprojevil, s výjimkou pěti let hry na akordeon v Lidové škole umění. V roce 1988 se s matkou přestěhoval zpět do Rakovníka, kde měnil základní školy, až nakonec úspěšně dokončil SZeŠ a Gymnázium. Kvůli problémům s matematikou studium na Gymnáziu přerušil a nastoupil na SZeŠ, obor pěstitel / chovatel. Zde vynikal v českém jazyce, zejména ve slohových pracích, a byl jedním z mála chlapců, kteří byli vysláni na olympiády z českého jazyka.
V roce 1993 se po rodinných problémech přestěhoval od matky k otci do Zahrádky. V Třebíči přestoupil na místní SZeŠ, kde studoval do poloviny čtvrtého ročníku. Byl vyhozen kvůli velkému množství absencí, které trávil v městské knihovně, kde četl poezii prokletých básníků, filozofii, životopisy skladatelů klasické hudby, okultní vědy, literaturu faktu o 2. světové válce, psychologii a religionistiku. Maturitní zkoušku složil až na SZeŠ v Jihlavě, kde byl přijat s podmínkou složení komisionálních zkoušek ze všech předmětů.
V tomto období se stal posledním členem kultovní české undergroundové skupiny 90. let 20. století – AGONY CONSCIENCE. Skupina fungovala 3 roky (1993-1996) a stala se legendou, ovlivnila desítky dalších skupin. Vydali demo „Soulless Reality“ (1994), singl „Mass Demented“ (1995) a CD „Look into the silence“ (1996). CD „Look into the silence“ se stalo číslem 1 na tuzemské ug scéně a předběhlo svou dobu o 10-15 let. Jejich tvorba je dodnes populární a ovlivňuje nové kapely.
Rok 1995 byl pro Pavla Hejátka přelomový. Začal studovat afrikanistiku a rusistiku na FFMU, AGONY CONSCIENCE vydali své CD a on objevil sám sebe. Začal psát texty pro AGONY CONSCIENCE a první poezii. V Březníku u Náměště nad Oslavou objevil genealogii svého rodu a zjistil, že jeho předci pocházeli z Kazachstánu a byli ruského původu. Všichni muži v rodině otce měli jméno Josef, a on se stal prvním s křestním jménem Pavel. Přijal jméno Josefovič, aby se hlásil ke svým kořenům. Po rozpadu AGONY CONSCIENCE a dostudování na FFMU (1998) nastoupil na civilní službu do nemocnice v Třebíči, kde 24 měsíců + 2 měsíce (jako trest za brzké odchody) pracoval na oddělení patologie jako pitevní sanitář. Zašíval a připravoval mrtvoly k pohřbu. Během tohoto období vznikla hlavní část jeho první básnické sbírky – HLENOBYTÍ.
V roce 1998 objevil sociálně-filozofické hnutí Rastafariánů, ke kterému se přidal. Nosil dlouhé rasty, oblékal se stále stejně a stal se pro okolí bláznem a schizofrenikem. Rodina se ho zříkala a jeho samota se prohloubila.
Rok 2000 byl dalším zlomovým rokem, kdy se poprvé nechal tetovat, začal se živit novinařinou a dokončil svou první sbírku. Píše publicistiku, politické fejetony a odborné statě z oblasti etnologie, které publikuje na serverech KOUKAT.CZ, SVET NAMODRO.CZ a RASTAMAN.CZ. Pracuje jako streetworker u Oblastní charity Brno v Třebíči. Po 11. září 2001 zažil problémy s českou demokracií, když byl po publikaci fejetonu „Babylon se hroutí“ odstraněn ze všech placených mediálních funkcí. Aby se uživil, psal pod pseudonymy Josef Smutný a Pavel Slepý. V roce 2002 se ozvalo nakladatelství Tempo a projevilo zájem o vydání jeho prvotiny. V dubnu 2002 vyšla sbírka HLENOBYTÍ. Kult PJH vznikl v plné síle. Na konci roku 2002 nastoupil jako redaktor art magazínu TETOVÁNÍ. Během této doby (leden 2003 - říjen 2005) psal do tohoto periodika a pracoval na své druhé sbírce TANEC KOSTLIVCŮ, kterou dokončil v květnu 2005 a vydal v říjnu téhož roku. V prosinci 2005 vyšla limitovaná edice s rozšířeným textem. Sbírka vzbudila rozruch v odborných kruzích a literární kritici chválili Hejátkovu poetičnost a talent. Mezitím se PJH stal nejtetovanějším a nejopiercingovanějším Čechem, přednášel, měl autogramiády a získával pozornost médií a bulváru. Natáčel se o něm dokument (režie Ivo Macharáček) s názvem GALERIE ROZBITÝCH ZRCADEL. V současnosti dokončuje filozoficko-sociální esej ZPĚVY KOSTLIVCŮ a pracuje na třetí básnické sbírce POMNÍKY Z ASFALTU, které by měly vyjít v roce 2007.
Narodil se jako jedináček v Rakovníku. Jeho matka byla učitelka na základní škole, později dlouholetá zástupkyně ředitelky a učitelka v mateřské školce. Politicky se neangažovala, nebyla členkou žádné strany, ale vždy projevovala loajalitu k systému. Na základní škole učila český jazyk a dějepis. V 90. letech 20. století pracoval jako státní zaměstnanec na Městském úřadě v Rakovníku a nyní vede odbytové oddělení ve společnosti Procter & Gamble, rovněž v Rakovníku. Jeho otec byl agronom a zootechnik, později absolvoval VŠZ a studium na VŠP(VUML) v Praze přerušil v roce 1989. Před rokem 1989 pracoval jako agronom v JZD Jinošov u Náměště nad Oslavou. Od 80. let 20. století byl jedním z vedoucích představitelů tzv. „Fóra“, oblastní buňky KSČ v Třebíči, byl politicky uvědomělý a zásadový. Zároveň pomáhal dětem přátel a známých dostat se na vysokou školu, i když nesplňovaly standardní kritéria. Ani po roce 1989 se nevzdal stranického průkazu a svou příslušnost projevoval, byť spíše pasivně. V roce 1992 zrenovoval rodinný statek, který získal zpět v restituci, a proměnil ho v pekárnu, která funguje a prosperuje již 15 let.
Po narození se Pavel Hejátko s matkou přestěhoval za otcem do malé vesnice Zahrádka u Náměště nad Oslavou. Po čtyřech letech společného manželství rodičů došlo k rozvodu a následnému stěhování do garsonky v Náměšti nad Oslavou. Zde nastoupil do školky a později na první stupeň základní školy. Kvůli osamocenosti měl problémy v kolektivu a ve všech zájmových kroužcích. Často dostával dvojky z chování kvůli „hyperaktivitě“ a nesoustředěnosti, ale prospěch byl výborný – do 6. třídy samá vyznamenání. Umělecké nadání prozatím neprojevil, s výjimkou pěti let hry na akordeon v Lidové škole umění. V roce 1988 se s matkou přestěhoval zpět do Rakovníka, kde měnil základní školy, až nakonec úspěšně dokončil SZeŠ a Gymnázium. Kvůli problémům s matematikou studium na Gymnáziu přerušil a nastoupil na SZeŠ, obor pěstitel / chovatel. Zde vynikal v českém jazyce, zejména ve slohových pracích, a byl jedním z mála chlapců, kteří byli vysláni na olympiády z českého jazyka.
V roce 1993 se po rodinných problémech přestěhoval od matky k otci do Zahrádky. V Třebíči přestoupil na místní SZeŠ, kde studoval do poloviny čtvrtého ročníku. Byl vyhozen kvůli velkému množství absencí, které trávil v městské knihovně, kde četl poezii prokletých básníků, filozofii, životopisy skladatelů klasické hudby, okultní vědy, literaturu faktu o 2. světové válce, psychologii a religionistiku. Maturitní zkoušku složil až na SZeŠ v Jihlavě, kde byl přijat s podmínkou složení komisionálních zkoušek ze všech předmětů.
V tomto období se stal posledním členem kultovní české undergroundové skupiny 90. let 20. století – AGONY CONSCIENCE. Skupina fungovala 3 roky (1993-1996) a stala se legendou, ovlivnila desítky dalších skupin. Vydali demo „Soulless Reality“ (1994), singl „Mass Demented“ (1995) a CD „Look into the silence“ (1996). CD „Look into the silence“ se stalo číslem 1 na tuzemské ug scéně a předběhlo svou dobu o 10-15 let. Jejich tvorba je dodnes populární a ovlivňuje nové kapely.
Rok 1995 byl pro Pavla Hejátka přelomový. Začal studovat afrikanistiku a rusistiku na FFMU, AGONY CONSCIENCE vydali své CD a on objevil sám sebe. Začal psát texty pro AGONY CONSCIENCE a první poezii. V Březníku u Náměště nad Oslavou objevil genealogii svého rodu a zjistil, že jeho předci pocházeli z Kazachstánu a byli ruského původu. Všichni muži v rodině otce měli jméno Josef, a on se stal prvním s křestním jménem Pavel. Přijal jméno Josefovič, aby se hlásil ke svým kořenům. Po rozpadu AGONY CONSCIENCE a dostudování na FFMU (1998) nastoupil na civilní službu do nemocnice v Třebíči, kde 24 měsíců + 2 měsíce (jako trest za brzké odchody) pracoval na oddělení patologie jako pitevní sanitář. Zašíval a připravoval mrtvoly k pohřbu. Během tohoto období vznikla hlavní část jeho první básnické sbírky – HLENOBYTÍ.
V roce 1998 objevil sociálně-filozofické hnutí Rastafariánů, ke kterému se přidal. Nosil dlouhé rasty, oblékal se stále stejně a stal se pro okolí bláznem a schizofrenikem. Rodina se ho zříkala a jeho samota se prohloubila.
Rok 2000 byl dalším zlomovým rokem, kdy se poprvé nechal tetovat, začal se živit novinařinou a dokončil svou první sbírku. Píše publicistiku, politické fejetony a odborné statě z oblasti etnologie, které publikuje na serverech KOUKAT.CZ, SVET NAMODRO.CZ a RASTAMAN.CZ. Pracuje jako streetworker u Oblastní charity Brno v Třebíči. Po 11. září 2001 zažil problémy s českou demokracií, když byl po publikaci fejetonu „Babylon se hroutí“ odstraněn ze všech placených mediálních funkcí. Aby se uživil, psal pod pseudonymy Josef Smutný a Pavel Slepý. V roce 2002 se ozvalo nakladatelství Tempo a projevilo zájem o vydání jeho prvotiny. V dubnu 2002 vyšla sbírka HLENOBYTÍ. Kult PJH vznikl v plné síle. Na konci roku 2002 nastoupil jako redaktor art magazínu TETOVÁNÍ. Během této doby (leden 2003 - říjen 2005) psal do tohoto periodika a pracoval na své druhé sbírce TANEC KOSTLIVCŮ, kterou dokončil v květnu 2005 a vydal v říjnu téhož roku. V prosinci 2005 vyšla limitovaná edice s rozšířeným textem. Sbírka vzbudila rozruch v odborných kruzích a literární kritici chválili Hejátkovu poetičnost a talent. Mezitím se PJH stal nejtetovanějším a nejopiercingovanějším Čechem, přednášel, měl autogramiády a získával pozornost médií a bulváru. Natáčel se o něm dokument (režie Ivo Macharáček) s názvem GALERIE ROZBITÝCH ZRCADEL. V současnosti dokončuje filozoficko-sociální esej ZPĚVY KOSTLIVCŮ a pracuje na třetí básnické sbírce POMNÍKY Z ASFALTU, které by měly vyjít v roce 2007.
Source: http://www.spisovatele.cz/pavel-j-hejatko#cv