Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
1564 - 1621
česká
not rated
My rating
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl šlechtic, dvořan, diplomat, hudebník a autor cestopisů.
Pocházel ze starého, ale nezbohatlého rodu a získal důkladné vzdělání, nejprve od soukromého učitele a poté v Plzni. Ve dvanácti letech byl poslán na dvůr arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského, budoucího císaře, kde studoval jazyky – latinu, řečtinu, italštinu a němčinu – a prohluboval si znalosti v dějepisu, zeměpisu, hudbě, malířství, teologii a přírodních vědách.
Život na dvoře, styk se zahraničními hosty a cesty do Itálie v doprovodu Ferdinanda v něm probudily touhu po cestování.
Po návratu do Čech se ujal správy rodinných statků a v letech 1594–1597 se účastnil válek proti Turkům. Po smrti matky se spolu se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic vydal na pouť do Svaté země. Cesta vedla přes Bavorsko, Tyrolsko, Itálii, Krétu, Kypr, Tel Aviv, Jeruzalém a Egypt.
Po návratu v roce 1599 pobýval střídavě na tvrzi Bělá a v Plzni, kde se setkal s císařem Rudolfem II. V roce 1600 byl povolán k pražskému dvoru, kde zastával vysoké státní funkce a získal titul panský.
Dvorské prostředí podporovalo i jeho hudební tvorbu. Po smrti Rudolfa II. krátce působil ve službách Matyáše.
V letech 1614–1615 vedl diplomatickou misi do Španělska. Z cest přes Německo, Nizozemí a Francii údajně sepsal německý cestopis, který se však nedochoval.
Po návratu do Čech odešel ze služeb Habsburků a žil na hradě Pecka, který získal sňatkem. Věnoval se hospodaření, literatuře a hudbě.
Kryštof Harant se zapojil do stavovského povstání a byl jmenován tajným radou a prezidentem české komory Fridrichem Falckým. Po bitvě na Bílé hoře byl majetku zbaven a 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze.
Pocházel ze starého, ale nezbohatlého rodu a získal důkladné vzdělání, nejprve od soukromého učitele a poté v Plzni. Ve dvanácti letech byl poslán na dvůr arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského, budoucího císaře, kde studoval jazyky – latinu, řečtinu, italštinu a němčinu – a prohluboval si znalosti v dějepisu, zeměpisu, hudbě, malířství, teologii a přírodních vědách.
Život na dvoře, styk se zahraničními hosty a cesty do Itálie v doprovodu Ferdinanda v něm probudily touhu po cestování.
Po návratu do Čech se ujal správy rodinných statků a v letech 1594–1597 se účastnil válek proti Turkům. Po smrti matky se spolu se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic vydal na pouť do Svaté země. Cesta vedla přes Bavorsko, Tyrolsko, Itálii, Krétu, Kypr, Tel Aviv, Jeruzalém a Egypt.
Po návratu v roce 1599 pobýval střídavě na tvrzi Bělá a v Plzni, kde se setkal s císařem Rudolfem II. V roce 1600 byl povolán k pražskému dvoru, kde zastával vysoké státní funkce a získal titul panský.
Dvorské prostředí podporovalo i jeho hudební tvorbu. Po smrti Rudolfa II. krátce působil ve službách Matyáše.
V letech 1614–1615 vedl diplomatickou misi do Španělska. Z cest přes Německo, Nizozemí a Francii údajně sepsal německý cestopis, který se však nedochoval.
Po návratu do Čech odešel ze služeb Habsburků a žil na hradě Pecka, který získal sňatkem. Věnoval se hospodaření, literatuře a hudbě.
Kryštof Harant se zapojil do stavovského povstání a byl jmenován tajným radou a prezidentem české komory Fridrichem Falckým. Po bitvě na Bílé hoře byl majetku zbaven a 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze.
Source: spisovatele.cz