Felix Háj

F. Háj, skutečné jméno Marie Wagnerová, rozená Černá (27. května 1887, Mníšek pod Brdy – 25. července 1934, tamtéž), byla autorkou oblíbených románů a cyklů pro mladé čtenáře, které se vyznačují idylickou atmosférou.

Pocházela z přísně katolické rodiny, jejímž otcem byl ředitel katolické školy. Po studiu na učitelském ústavu v Českých Budějovicích se vrátila do Mníšku pod Brdy, kde se provdala za učitele a věnovala se hudbě jako varhanice a učitelka zpěvu. Její manželství však bylo nešťastné a skončilo rozvodem, což v tehdejším maloměstském prostředí vyvolalo překvapení. Rozváděli se po návratu manžela z vojny. Následně žila se synem u rodičů a pracovala jako hospodyně na faře. I přes to zůstala aktivní v místní komunitě – vedla ženský pěvecký sbor, pořádala besedy a hudební večery a dlouhodobě působila v Sokolské organizaci.

V roce 1927 se připojila k Družině literární a umělecké, sdružení katolických umělců, které usilovalo o oživení křesťanského ducha v české literatuře a umění. Publikovala v revue Archa, kde vyšly její kratší povídky, ale spolupráce nebyla dlouhodobá, pravděpodobně kvůli jejímu kritickému postoji k morálním nedostatkům, které se objevovaly v populárních lidových kalendářích. Pod pseudonymem Šídlo přispívala do krajinského týdeníku Středočeský kraj a v časopise Kazín používala řadu jmen, nejčastěji Karel Štítek.

Nejvýznamnějším dílem Marie Wagnerové je sedmidílný cyklus o Kájovi Maříkovi (později rozšířený), který proslavil její rodné město (v knize přejmenované na Lážov), a pětidílný cyklus o řídících Márince. Přestože napsala i další knihy, žádná z nich nezískala takovou popularitu a nezanechala v čtenářích tak silný dojem jako tyto dva cykly.