Richard Glazar

Richard Glazar, rodák z Prahy a Kolína, vyrůstal na konci 30. let. Kvůli rasovému původu mu bylo studium znemožněno, a tak pracoval jako dělník. V září 1942 byl deportován do Terezína a o měsíc později dále na východ, do vyhlazovacího tábora ve středním Polsku. Tam byl náhodně vybrán do pracovního komanda, které třídilo oblečení. V táboře se díky jeho přesvědčení o nutnosti svědčit a díky vzájemné podpoře vězňů rozvíjela tajná činnost. Dne 2. srpna 1943 vypuklo dlouho plánované povstání, kterého se účastnilo i šest českých a slovenských Židů. Richardu Glazarovi a Karlu Ungerovi se podařilo z Treblinky uprchnout. Po sérii šťastných událostí se dostali z oblasti řeky Bug až do Mannheimu v Německu, kde získali práci v kovárně pod falešnými identitami a zůstali tam až do osvobození americkou armádou.

Po válce vystudoval ekonomii a cizí jazyky a pracoval v zahraničním obchodu, ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a nakonec v Československé akademii věd. V 60. letech vypovídal v düsseldorfském procesu proti bývalým dozorcům z Treblinky a své zážitky sdílel i ve filmu Šoa od Clauda Lanzmanna. Po roce 1968, po sovětské okupaci, emigroval do Švýcarska, kde žil trvale až do poloviny 90. let. V roce 1997 obdržel od prezidenta republiky řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Na konci roku 1997 Richard Glazar spáchal sebevraždu.