Kahlil Gibran

Chalíl Džibrán, libanonský malíř, básník a spisovatel, prožil většinu svého života v USA.

Narodil se v roce 1883 v Bašrré, v severním Libanonu, do rodiny maronitských křesťanů. Vzhledem k chudobě rodiny neměl v Libanonu možnost formálního vzdělání, ale učili ho kněží arabskému jazyku a náboženství. Již v mládí se v něm začaly formovat myšlenky, které se později projevily v jeho tvorbě.

Po uvěznění otce za podvody a konfiskaci rodinného majetku tureckými úřady, se v roce 1894 rodina rozhodla emigrovat do USA. Matka Kamilah následovala svého strýce, zatímco otec zůstal v Libanonu. Kamilah s dětmi – Chalílem, Marianou, Sultanou a polovičním bratrem Peterem – dorazila do New Yorku 25. června 1895.

Usadili se v Bostonu, kde byla tehdy druhá největší libanonsko-americká komunita. Matka začala pracovat jako podomní prodejce, aby uživila rodinu, a Chalíl od 30. září 1895 navštěvoval školu. Kvůli nedostatku předchozího vzdělání byl zařazen do speciální třídy pro imigranty s rozšířenou výukou angličtiny.

V roce 1898 se Džibrán vrátil do Libanonu, aby studoval arabskou literaturu. Ve stejném roce vydavatel Fred Holland Day použil jeho kresby na přebal knihy.

V roce 1902 se dozvěděl o vážné nemoci matky a sestry Sultany. Přijel domů, ale dorazil příliš pozdě – Sultana zemřela 4. dubna 1902 ve věku 14 let. O rok později, 12. března 1903, zemřel i jeho bratr Peter. Matka podstoupila operaci, ale 28. června téhož roku také zemřela.

Mezitím připravovali Fred Holland Day a Josephine Peabody Džibránovu první výstavu, která byla otevřena 3. května 1904 a získala široké uznání. Ve věku 21 let se tak dočkal své první umělecké prezentace. Na výstavě se setkal s Mary Elizabeth Haskell, ředitelkou Bostonské dívčí školy, která se stala jeho největším inspirátorem a díky níž začal psát v angličtině.

V roce 1908 byl vyobcován z katolické církve za vydání čtvera příběhů „Odbojní duchové“. V roce 1909 odjel do Paříže, kde studoval výtvarné umění, ale opustil školu kvůli nesouhlasu s jejími striktními pravidly. Společně s Ameenem Rihanem cestoval do Londýna. V červnu se dozvěděl o smrti svého otce.

V roce 1910 se vrátil do Ameriky a nabídl Mary sňatek, který ona kvůli věkovému rozdílu odmítla. Jejich přátelství však pokračovalo. V roce 1912 napsal arabsky dílo „Zlomená křídla“, částečně autobiografické dílo o zklamání v lásce. Pokračoval v portrétování, malování a politické aktivitě proti turecké okupaci Libanonu. V roce 1918 vydal své první dílo v angličtině, „Blázen“.

Stal se populárním a inspiroval se díly Nietzscheho, východních kultur a boží moudrostí. V roce 1920 založil s přáteli literární spolek Al-Rabitah Al-Qalamiyyah (Svaz pera), který ovlivnil arabskou literaturu a přinesl do ní prvky soucitu a porozumění.

V roce 1928 začal hledat útěchu v alkoholu a stal se alkoholikem. Jeho zdraví se zhoršilo a byl diagnostikován s cirhózou jater. Navzdory radám lékařů pokračoval v pití a ponořil se do práce. V listopadu napsal své nejrozsáhlejší dílo „Ježíš, syn člověka“.

Chalíl Džibrán zemřel 10. dubna 1931 v New Yorku ve věku 48 let na rakovinu jater. Před smrtí si přál být pohřben ve své rodné zemi, Libanonu, což se stalo v roce 1932.