František Gel

František Gel, rodným jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, autor literatury faktu a překladatel. Pocházel z židovské rodiny, jeho otcem byl soudce. V Prostějově absolvoval gymnázium a následně roční abiturientský kurz na obchodní akademii. Působil jako korespondent Všeobecné bankovní jednoty v Brně a v letech 1921–1924 studoval práva na univerzitách v Brně a v Praze, studia však nedokončil.

V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel časopisu Soudní síň a současně se stal redaktorem rubriky Ze soudní síně v Lidových novinách. V roce 1933 přešel do nakladatelství Melantrich.

Po německé okupaci v roce 1939 emigroval a vstoupil do 1. československé divize ve Francii, kde působil jako vojenský zpravodaj. Po pádu Francie pokračoval ve zpravodajské činnosti v Anglii a po invazi se stal frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK.

Do Československa se vrátil v roce 1945, bohužel se již nikdy nesetkal se svými rodiči, kteří zahynuli v koncentračním táboře.

Po návratu se stal redaktorem politického vysílání Československého rozhlasu a vedl rubriku rozhlasových reportáží Bílá kronika. Zprostředkoval zpravodajství z Norimberského procesu a působil v diplomatických službách. Přednášel také žurnalistiku na Filozofické fakultě UK.

V roce 1962 byl jmenován docentem a o rok později profesorem v oboru teorie novinářství. V roce 1969 odešel do penze.

František Gel se věnoval novinařině po celý život a publikoval v různých periodikách, například v Soudní síni, Světozoru, Lidových novinách, Kulturní tvorbě a Literárních novinách. V rozhlase používal pseudonym M. Uden a v tisku šifru – gel –.