Ludmila Freiová

Ludmila Freiová (15. března 1926, Praha – 12. října 2014, Krabčice) byla česká spisovatelka, překladatelka a autorka knih pro děti a mládež, která se věnovala i science fiction.

Vystudovala češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a pracovala jako učitelka na střední škole v Praze. Publikovala již od roku 1935, přičemž se sci-fi žánru věnovala od roku 1975 a intenzivněji od šedesátých let. Knižně vydala novely Úterý (1960), oceněnou první cenou ministerstva školství a Státního pedagogického nakladatelství v roce 1959, a Příběh jednoho roku (1966), která získala stejné ocenění v roce 1961, a román Dopisy pro Jaszka (1972). Od roku 1977 se zaměřovala výhradně na sci-fi tvorbu.

Ve svých dílech pro mladší čtenáře kladla důraz na výchovný aspekt, což spolu s menším množstvím akce může být pro některé čtenáře méně poutavé, zatímco jiní to mohou vnímat jako přednost. Její povídky se objevily v několika antologiích a časopisech: Neviditelní zloději a Zlatá brána ve sborníku Neviditelní zloději (1980), SOS v Železu přichází z hvězd (1983), Jmenoval se Kulíšek a Dvojí přiznání profesora C.H. v Hvězdách v trávě (1984), Mumie ve Stalo se zítra (1985), Školní případ v Přistání na Řípu (1988) a Spiknutí proti času v Let na měsíc (1993). V časopisech vyšly povídky Symfonie (VTM, 1985, č. 6), Školní případ (VTM, 1986, č. 20), Konkrétní opatření (Zápisník, 1990, č. 1), Kar (Ikarie, 1993, č. 9), Variace na staré téma (Nemesis, 1995, č. 2), Kečuánská zubatá (ABC, 1995, č. 18) a úryvek z románu Kosmická linka Země-Kvara pod názvem Test (My a děti, 1995, č. 3).

Ludmila Freiová byla také odbornicí na italskou science fiction a pro fanziny a časopisy přeložila řadu italských sci-fi povídek.