Zdenka Fantlová

Zdenka Fantlová se narodila v Blatné, ale její rodina se brzy přestěhovala do Rokycan, kde prožila dětství a navštěvovala gymnázium. Kvůli svému židovskému původu byla během protektorátu ze školy vyloučena, a proto se začala učit anglicky.

V roce 1944 byla deportována do Osvětimi, kde se na nástupišti naposledy viděla se svou matkou. I přes všechny hrůzy si věřila, že přežije. Přežila Osvětim, ale prošla s pochodem smrti napříč Evropou až do Bergen-Belsenu. Tam byla osvobozena britskými vojáky v dubnu 1945, paradoxně v době, kdy jí hrozilo největší nebezpečí – onemocněla tyfem. Na konci války se v táboře šířila tyfová epidemie, která zabíjela vysílené vězeňkyně. Zdenka se s vypětím všech sil doplazila do ošetřovny, kde ji našel britský voják. Její znalost angličtiny jí tehdy zachránila život.

Následně strávila čtyři roky ve Švédsku, kam ji na zotavení převezl Červený kříž. Pracovala dokonce na československém velvyslanectví, ale v roce 1949 se rozhodla emigrovat do Austrálie, protože v Evropě už neměla žádné příbuzné – všichni její rodinní příslušníci zahynuli během války.

V roce 1969 se Zdenka Fantlová přestěhovala z Austrálie do Anglie, kde žije dodnes a kde se cítí v bezpečí. Občas se vrací do České republiky.