Ilja Grigorevič Erenburg, ruský spisovatel, básník a publicista, se narodil 14. (27.) ledna 1891 v Kyjevě. Byl to člověk s širokým záběrem, vtipný, ironický a obdařený neobyčejnou pamětí. Jako kulturní osobnost citlivě vnímal politické i umělecké dění první poloviny 20. století.
Pocházel z inteligentní židovské rodiny a dětství prožil v Moskvě, kde jeho otec působil jako inženýr.
Kvůli revoluční činnosti byl uvězněn v Butyrkách a v roce 1908 emigroval do Paříže. Zpočátku se pohyboval v revolučních kruzích, později se sblížil s pařížskou bohémií a avantgardními umělci, jako byli Rivera a Picasso. Jeho prvotinou byla sbírka básní Verše.
Od roku 1913 pracoval jako novinář a zasílal reportáže i do ruských novin. Válečné reportáže shromáždil do knihy Tvář války.
Do Ruska se vrátil v roce 1917, jeho vztah k bolševikům byl však proměnlivý. V roce 1921 odjel jako korespondent sovětského tisku na dlouhodobou cestu do zahraničí a ve 30. letech reportoval z občanské války ve Španělsku.
Během druhé světové války působil jako korespondent listu Krasnaja zvezda. Erenburg publikoval své romány od roku 1921 většinou nejdříve v zahraničí. Za romány Pád Paříže a Bouře získal Stalinovu cenu. Po Stalinově smrti se aktivně zasazoval o změnu literární politiky. Jeho novela Tání se stala symbolem celé éry a usiloval o rehabilitaci spisovatelů, kteří byli pronásledováni a umlčováni.
Ilja Erenburg zemřel 31. srpna 1967 v Moskvě.
Source: spisovatele.cz